Student World

Eduard Babiychuk a Annette Draegerové z Univerzity v Bernu přišli s novým přístupem boje proti bakteriím, který představuje alternativu k antibiotikům. Vytvořili lipidové kuličky zvané liposomy, které se mají podobat buněčným membránám eukaryotických buněk.

Liposomy fungují jako návnada, kdy bakterie právě proti nim vyčerpá své toxiny. Bez nich, jak autoři předpokládají, už parazit nedokáže příliš škodit a zlikviduje ho samotný imunitní systém hostitele. Bakterie podle vědců přímo s liposomem neinteraguje, takže by se neměla vyvíjet ani rezistence (i když k nějaké selekci/evoluční odpovědi by při plošném nasazení jistě došlo).

Článek byl publikován v Nature Biotechnology.

Druhá novinka ze světa bojů s bakteriemi vede o století zpět. Ernest Cable se jmenoval britský voják, který v roce 1915 podlehl ve svých 28 letech ve Francii úplavici. Bakterie, které ho zabily, byly odebrány, uchovány ve sbírkách UK National Collection of Type Cultures a nyní zkoumány při příležitosti stého výročí vypuknutí první světové války. Genom bakterií Shigella flexner se podařilo kompletně přečíst. Závěr: Jak se zdá, Cable by zemřel, i kdyby byl k dispozici penicilin a erytromycin, bakterie byly totiž proti oběma těmto antibiotikům odolné. Proti penicilinu zde byl gen AmpC, erytromycin by bakterie dokázala vyloučit ze své buňky.

Přitom samozřejmě k objevu obou látek došlo až později. Jak je to tedy možné? Například s penicilinem se bakterie mohly už setkat, protože ho produkují plísně. Rezistence vůči antibiotikům je tedy staršího data, než se tyto látky začaly používat v lidské medicíně. To ovšem neznamená, že by studované bakterie byly supermany: například by se nevypořádaly se sulfonamidy nebo tetracyklinem.

Genetická informace se od současných bakterií Shigella flexner liší asi o 2 % (jako obvykle, těžko říct, co přesně čísla genetické podobnosti znamenají). Rozdíly ukazují, že dnešní úplavice produkuje také účinnější enterotoxiny, které zhoršují průběh onemocnění, protože ještě zvyšují dehydrataci – i když vlastně není důvod, proč by se bakterie měla selektovat zrovna na zabijáckost. To, že 98 % genů zůstalo nezměněných, by mohlo poskytnout pomůcku pro vývoj nových léčebných metod – cílit tam, kde pravděpodobně nedojde k mutacím a technika bude použitelná po delší dobu.

Výzkum vedla Kate Baker z Wellcome Trust Sanger Institute v Hinxtonu (Cambridge).

Zdroj: Phys.org, New Scientist

autor Pavel Houser