První vydání knihy vyšlo v roce 1983, český překlad vychází z aktualizovaného vydání o 20 let staršího. Vše, co se zde píše, by tedy – víceméně – mělo odpovídat současným představám o dinosaurech, jakkoliv naše znalosti jsou z pochopitelných důvodů fragmentární, o chování veleještěrů se můžeme jen dohadovat a jistě leccos bylo jinak. Autor občas pro efekt vypustí i absurditu, jako že školení deinonychové rádi hrají poker, což je sice legrační, ale rovinu „jak-by-to-mohlo-být“ trochu narušuje.
Chovatelská příručka je seznamem jednotlivých druhů, spolu s tipy na jejich koupi, stravu (kdy se např. dají použít psí nebo kočičí granule), ustájení, rozmnožování i zdravotní péči. Některé druhy vyžadují speciální zákroky, deinonychům je dobré pilovat, zastřihovat nebo rovnou chirurgicky odstranit jejich obrovský „kuchací“ dráp na zadních nohou. Ještě: dle autora to, že čemu se v Jurském parku říká velociraptor, je právě deinonychus, samotný velociraptor je mnohem zvladatelnější, vhodný jako společník na vytrvalostní běhy i pro policejní složky.
Začneme malými dinosaury pro začátečníky, kteří se hodí i k dětem, nakonec dojde i na „rexe“, tomu však nemůže důvěřovat ani člověk, který si ho vypiplal od vajíčka. Příslušné podkapitoly jsou věnovány i obřím sauropodům, stegosaurovi a dalším obrněncům včetně souvisejících problémů, u sauropodů pak především v důsledku jejích nízké inteligence, kdy na cokoliv nezvyklého (a pro tvory tak hloupé je toho nezvyklého dost) reagují panickým úprkem stáda se všemi průvodními destruktivními následky.
Microraptor se chová jako straka, stegoceras může tahat vozíček na golfu či nosit hole (ano, mnoho dinosaurů má chápavé ruce, to nabízí oproti psům či kočkám dodatečné možnosti). Po vzoru sokolnictví je zde představen lov s létajícími dinosaury (mimochodem, quetzalcoatlus měl prý 120 kg, opravdu dokáže tak těžký tvor létat?), dinosaurovod se potkává s psovodem, což bývá rizikem pro psy, ba i psovody. Dinosaurovod by měl být správně mj. vybaven obrovskou lopatou a pytlem na poklízení výkalů. Kniha je doplněna reklamou na příslušný burger („obludně dobré“, čtyřtunový riojasaurus), jisté vejce (anatosaurus) se po uvaření servíruje spolu s příborem a elektrickou vrtačkou. Therizinosaurus může ovládat ovce, ba svými drápy jim i stříhat vlnu, též ho tedy lze zkusit namísto kombajnu. Inteligentní troodon se dokáže naučit vynášet odpadky nebo připravovat tousty.
Nejde o žádnou novinku. U vydavatele i v e-shopech se hlásí vyprodáno, v pražské Městské knihovně je k půjčování pouze 6 svazků, takže dostat se ke knize může stát určité úsilí – ale podle mého názoru to stojí za to. Vydavatel titul řadí do kolonky dětské literatury, ale s tímto žánrem má společné snad jen to, že je plná barevných obrázků.
Robert Mash: Jak chovat dinosaury, Slovart 2007, s předmluvou Richarda Dawkinse
