Student World

Na základě podrobné srovnávací textové a filologické analýzy byl vznik Sumerského královského seznamu nejprve datován do období vlády uruckého vládce Utu-chegala a byl chápán jako výraz triumfální hrdosti nad porážkou gutejských nepřátel. Pokud se týká procesu jeho vzniku, byl pak považován za kompilaci mnoha místních tradic zachycených v lokálních královských seznamech mezopotamských měst (seznamy z Kiše, Uruku, Uru, Akkadu, Mari, Akšaku a Awanu).

Předložené argumenty však byly později odmítnuty a datum jeho vzniku bylo posunuto do časů panování I. dynastie z Isinu, přesněji řečeno do období vlády Ur-Ninurty (1923–1896 př. Kr.), s jehož jménem je v nippurských fragmentech spojeno i požehnání jeho blahodárnému panování. Sumerský královský seznam sám pak byl chápán především jako vyjádření snahy isinských králů, dědiců III. dynastie z města Uru a předchozích dynastií, o nezpochybnitelnou a věky sankcionovanou legitimizaci vlast ní moci.

A konečně třetí datum vzniku Sumerského královského seznamu bylo hledáno v období vlády prvního či druhého panovníka III. urské dynastie, Ur-Nammy (2112–2095 př. Kr.) či Šulgiho (2094–2047 př. Kr.), kteří se ve svých oslavných hymnech prohlašovali za Gilgamešovy a tím snad i nepřímo Enmebaragesiho bratry, činíce si tak nárok na dědictví vlády nad jejich staroslavnými městy Kiší a Urukem. A kromě toho dynastie a jejich města zmiňovaná v Sumerském královském seznamu se do značné míry kryjí s rozsahem státu III. urské dynastie v časech jeho největšího rozmachu.

Existuje tu však ještě jeden výklad, jenž sice klade dobu vzniku Sumerského královského seznamu rovněž do raných časů III. urské dynastie a za místo jeho sepsání pokládá město Nippur, nevidí v něm však snahu o legitimizaci královské moci té či oné dynastie ani výraz hrdosti nad porážkou nenáviděného a opovrhovaného nepřítele, ale příkladné vyjádření přesvědčení intelektuální nippurské elity, že každá vláda, jež se znelíbí Enlilovi a ostatním bohům sumerského panteonu pro svoji nabubřelou pýchu, musí zaniknout a že nikoli setrvalost, ale ustavičná násilná změna politické moci je hlavním principem dějin.

Na základě posledních objevů se však zdá, že všechny tyto teorie budou muset být alespoň částečně revidovány, neboť v roce 2003 byl zveřejněn rukopis Sumerského královského seznamu, který pochází z doby III. dynastie z Uru. Paleografická kritéria svědčí pro to, že byl zapsán pravděpodobně po dvacátém roce Šulgiho vlády, neboť končí právě jeho jménem a přáním dlouhých dnů jeho života. Samotný rukopis pochází nejspíše z města Adabu nebo jeho závislých území.
Obsahuje, pokud je z něho vyvozená rekonstrukce správná, soupis měst a v nich vládnoucích dynastií v pořadí: Kiš, [Uruk], Akkad, Uruk, Gutejci, Adab, Uruk a Ur, tedy velmi redukovanou podobu textu Sumerského královského seznamu známého z pozdějších rukopisů.
Tímto svým líčením průběhu dějinných událostí je velmi blízký citované úvodní části sumerské literární skladby „Prokletí Akkadu“, která rovněž zmiňuje pouze Kiš, Uruk a Akkad jako jediná města, která se v nejstarších časech postupně dělila o vládu.
Je jen těžko představitelné, že za vlády Šulgiho by vznikl text, který věnuje tak velikou pozornost Kiši, Uruk zmiňuje jen okrajově a předcházející urské dynastie nezmiňuje vůbec. Ze stejných důvodů nepřipadá v úvahu ani vláda Utu-chegala z Uruku. Z toho potom vyplývá, že nejstarší podoba Sumerského královského seznamu mohla vzniknou pouze v době vlády dynastie z Akkadu, pravděpodobně za panování jejího zakladatel Sargona Akkadského (2334 až 2279 př. Kr.), jenž se stal prvním skutečným sjednotitelem do té doby rozdrobených sumerských městských států a tvůrcem prvního centralizovaného státního útvaru na území Mezopotámie.

Tato nejstarší podoba byla o něco později doplněna o další akkadské vládce, vládce IV. dynastie z Uruku a gutejské panovníky, z nichž poslední byl Tirigan. K těmto doplněním došlo nejspíše za vlády Utu-chegala z Uruku. Dochovaný urský rukopis je potom lokální verzí Sumerského královského seznamu z Adabu z časů počátku III. dynastie urské, která byla doplněna o dynastii z Adabu, za jejíhož posledního představitele je označen jmenovaný Tirigan, a první dva vládce III. dynastie z Uru, Ur-Nammu a Šulgiho.

Sumerský královský seznam posléze procházel dalšími změnami v časech III. urské dynastie, kdy byl zřejmě doplněn o dávné urské panovníky a dynastie okrajových území, které vymezovaly hranice urského státu. Konečné podoby se mu však zřejmě dostalo až za časů panování králů I. dynastie z Isinu.

Tento text je úryvkem z knihy
Jiří Prosecký: Když království sestoupilo z nebes
Mezopotamské kroniky od časů nejstarších až do doby perské vlády
Academia 2015
O knize na stránkách vydavatele

autor