Nočního probouzení se prý nemáme bát

Člověk |

Budit se v noci není nic příjemného. Hrozí nám, že ráno zaspíme nebo budeme celý den nevyspalí. Můžeme rušit ostatní, či prostě sami dojít k pocitu, že s námi něco není v pořádku.




Experimenty s dobrovolníky v 90. letech, které vedl psychiatr Thomas Wehr, ale ukázaly, že když mají lidé dostatek volného času a vhodné podmínky ke spánku (ticho, tma), pak se jejich spánkový režim změní. Spí obvykle 4 hodiny, pak 1-2 hodiny bdí a pak zase cca 4 hodiny spí.

Historik Roger Ekirch z Virginia Tech pak na základě antropologických dat i studia historických záznamů (včetně třeba Homéra) také dospívá k závěru, že v minulosti většinou spánek probíhal nadvakrát, s přestávkou uprostřed noci.

Ekirch soudí, že odkazy na 2 spánky začínají mizet koncem 17. století a prakticky zcela pak ve století 20.

Jako výklady se zmiňují noční kavárny, pouliční osvětlení, zvýšení bezpečnosti (takže v noci bylo možné chodit po ulicích relativně bez rizika). Proč by ale tohle mělo omezovat přestávku mezi spánkem? No, pokud se dal čas po setmění využívat, lidé měli prý tendenci chodit radši později spát a vše napsat na jeden zátah. Roli mohl sehrát i důraz na efektivitu; během 1-2 hodin mezi spánkem toho člověk moc neudělal, když dokázal spát v tahu, mohl být výkonnější.

Samozřejmě, že se ihned nabízejí i námitky a konkurenční vysvětlení…

 

Zdroj: BBC News Magazine

 

Poznámky:

– Nakonec v době dnešní často dost volné pracovní doby a práce z domova si řada z nás může vyzkoušet, na jaký spánkový režim přejdeme, i sama na sobě. (Různé experimenty vedly k různým výsledkům, někdy měli lidé tendenci stále prodlužovat bdění, aby den měl cca 25 hodin, jindy naopak spali a bděli vícekrát denně…)

– Obecně myslím, že 8 hodin spánku je málo. Možná to má původ už v době neolitu, kdy lidé museli na svou obživu pracovat mnohem více než dříve? (Po dobu většiny evoluce lidstva v africké savaně, kde den a noc trvají přibližně 12 hodin, se délka spánku mohla klidně blížit 12 hodinám.)

– Dejme tomu, že přerušovaný spánek je normální. Evoluční vysvětlení? Jaký by mělo smysl budit se uprostřed africké noci? (To, že lidé se vzbudili, šli na záchod a vzápětí opět upadli do spánku, se za přerušovaný spánek asi nepovažuje.) Jistě, dnes si můžeme hodinku číst, ve středověku se třeba modlit, ale co v paleolitu?

– Nedostatek spánku jako mučení. Málo spánku jako součást praxe některých náboženství (buzení v křesťanských i buddhistických klášterech apod.).

– Spíme nejen v noci, co polední spánek/siesta? (Vzhledem k vedru v africké savaně by se to opět zdálo evolučně logické; pochopitelně, že v jiných oblastech to šlo asi sotva praktikovat v zimě, kdy bylo třeba využít každé hodiny světla.)

– Zábavný způsob spánku byl popsán v knize F. Mowata o vlcích. Hrdina se naučil od vlků spát vždy několik minut, pak vyskočit, štěknout a obrátit se. Což mu prý umožňovalo spát celkově jen krátce, mj. však poněkud komplikovalo milostný život. Nicméně, jak se později ukázalo, kniha (česky vyšlo 2krát, jako Vlci a Nedělejte poplach) je pravděpodobně vymyšlená.











Komentáře

06.04.2012, 09:07 crucian

Jiná zkušenost

Sám sobě jsem postupem let chození do práce vytvořil systém, který je asi následující. Normálně (od puberty až do cca 21 let) jsem chodíval spát okolo půl jedenácté, a spal jsem nepřetržitě, nebo jsem se jen občas probudil, ale hned zase usnul cca 7 - 8 hodin. Co je však zajímavější, zjistil jsem, že pokud člověk spí v kuse a hluboce, ráno jsem se probouzel s pocitem, že noc trvala doslova jen několik minut, a byl jsem unaven. Začal jsem postupně praktikovat následující, dle mnohých zřejmě nezdravý postup. Nařizoval jsem si budík cca na druhou hodinu ranní. Tedy jsem spal v kuse asi 3-4 hodiny a pak se úmyslně budil, přeřídil budík o hodinu, po zazvonění zase o hodinu a takto až do rána. Paradoxně se mi pak zdála noc nepoměrně delší, a někdy až "nekonečná". Ale to hlavní, tím, že jsem si takto noc přerušovaným spánkem "pseudo protáhl" jsem ráno nebyl unavený, naopak, někdy jsem se už nemohl dočkat, že vstanu dřív. Z toho soudím, že není důležité spát v na jeden zátah, ale spánek si uvědomovat - "nezaspat ho". Dneska už si ani nenařizuji budík, tělo je naučeno se budit v přesných intervalech, nezaspávám, dá se říci, že v každém okamžiku noci jsem schopen říci kolik je zhruba hodin, ikdyž je tma a neměl bych to být schopen poznat. Toť má zkušenost.

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.