Úrok, lichva a očistec

Člověk |

Někteří středověcí teologové odmítání úroku zdůvodňovali takto: půjčující de facto prodává čas, po který peníze "samy" vydělávají bez přičinění jejich původního vlastníka. Čas ovšem nepatří žádnému člověku, ale Bohu...

Úrok, lichva a očistec



pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Známý francouzský historik Jacques Le Goff spojuje v jedné ze svých prací téma úroku, ekonomického rozvoje a očistce. Proč kapitalismus nevznikl dříve?

Teze Le Goffa je zhruba následující: Po většinu středověku církev absolutně odmítala půjčování peněz na úrok (či lichvu – je v tom rozdíl?). Tento postoj de facto bránil vzniku moderní (řekněme kapitalistické) ekonomiky. Zajímavé je, jak středověcí teologové odmítání úroku zdůvodňovali – půjčující de facto prodává čas, po který peníze „samy“ vydělávají bez přičinění jejich původního vlastníka. Čas ovšem nepatří žádnému člověku, ale Bohu, proto jeho prodej má být nemravný. Prodáváte cosi cizího.

Takový postoj má ovšem na první pohled celou řadu rozporů – pokud někomu půjčím (pronajmu) dům, jistě za to budu chtít zaplatit, totéž za užívání nějakého předmětu. Proč by poplatek za užívání peněz měl být něčím mravně závadným, pokud na předešlých případech nic problematického není? Teologové se pokoušeli o celou řadu výkladů – třeba Tomáš z Chobhamu tvrdil, že peníze jsou určeny proto, aby se jejich prostřednictvím snáze obchodovalo se zbožím, nelze ale obchodovat se samotnými penězi (zhruba řečeno). Dokonce se objevila i idea, podle které ani smyslem obchodu nemá být zisk, ale utvrzení vazeb ve společenství – můžeme měnit, až se vše dostane do původního stavu, ba někteří teologové právě takovou podobu směny chápali jako žádoucí.

Dalším aspektem odmítání finanční spekulace byl fakt, že ji často provozovali Židé (ovšem de facto proto, že řada povolání, především řemesel, jim byla zakázána). Dalo by se uvažovat i o tom, že církev se už od pozdní antiky ve společnosti systematicky snažila decimovat elity, nad kterými neměla kontrolu. A pak je tu samozřejmě odmítání bohatství jako něčeho světského – což ale má k našemu problému jen volný vztah, středověká církev odmítala úrok mnohem ostřeji než podnikání za účelem zisku jako takové.

Le Goff se domnívá, že na konci středověku, respektive cca od 12. století, církev zaujala k lichvě postupně tolerantnější postoj. A to ani ne tak kvůli tomu, že by to vyžadovala nová hospodářská situace, ale protože v té době shodou okolností převládla víra v očistec. I lichváři tedy může být odpuštěno, není třeba ho odsuzovat tak absolutně, člověka je třeba spíše očistit než potrestat (je v tom asi také skryto i jakési citové vydírání – lichvář by se měl stát kajícníkem a majetek získaná finančními spekulacemi rozdělit mezi chudé – či věnovat církvi). Právě víra v očistec tak měla de facto umožnit vznik moderního ekonomického systému.

Zdroj: Jacques Le Goff: Peníze a život, Argo 2005

Poznámka:
– Proti uvedené úvaze je však možné namítnout, že protestantské země v době reformace víru v očistec odhodily jako „katolickou pověru“. Rozhodně jim to však nebránilo v rozvoji ekonomických aktivit spojených s půjčováním na úrok. Tj. předložený výklad není určitě jediný možný.
– Odmítání úroku také nebrání kapitalismu v muslimském světě – namísto úročeného vkladu si koupíte podíl v bance, spotřebitelský úvěr na koupi určitého produktu se řeší jako leasing apod.



Úvodní foto: Karora, Wikipedia, licence public domain




Související články




Komentáře

18.01.2015, 00:55

.... áëàãîäàðåí!...

29.07.2014, 11:59

.... thanks....

27.06.2014, 23:29 admin

no...

v bibli je vyroku... zdaleka ne kazdy se bral vazne, nebo alespon doslova (lide si nevyoupavali pokousejici oci). u toho odmitani uroku - svest lidovy hnev tak, aby se neotacel proti cirkvi? znicit vrstvu, ktera nebyla pod kontrolou cirkve ("svetske elity")? to zni samozrejme jako by to bylo vykalkulovane, coz ne nutne/vzdy. pak viz v teto souvislosti templari a dalsi cirkevni rady podnikajici v peneznictvi. / "nekrestansky" urok ale znamena "prilis vysoky", ne? to rceni nepusobi dojmem odmitani uroku jako takoveho. / obchodovani s penezi - to je fakt, treba kdyz nekomu pronajmete dum, ktery ma zivotnost x let, tak to lze chapat tak, ze se plati za odpovidajici vybydleni; naopak u penez by do toho vstupovala inflace, ale to uz je zase jine tema / zajimave mi na tom prijde, ze i bez uroku muzete odpovidajici transakce simulovat jinymi prostredky. nebo to tak docela neni pravda?

27.06.2014, 15:40 taco

Je rozdíl mezi pomocí v nouzi a obchodem

Domnívám se, že Leviticus 25:36, i Exodus 22:24 a Ezechiel 18:8, hovoří o jídle a o nouzi; o tom, když někdo zchudne. A takové chování odsuzují lidé i dnes, i když už neví, že to pochází z Bible. Něco jiného je, když za tebou přijde někdo, kdo má skvělej nápad, ale nemá kapitál. To není nouze, ale obchod. Možná že základní problém byl v tom, že si to tehdá katolická církev neuměla představit, že by se mohlo obchodovat s penězi.

27.06.2014, 13:32 wrunx

Osobně si myslím

že ten názor pošel z Bible, kde se vysloveně proti úroku na více místech brojí, např. Leviticus 25:36, Exodus 22:24, Ezechiel 18:8 a 18:3... Peníze za úrok dávali jinověrci, odtud rčení "nekřesťanský" úrok.

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.