Při dnešním slavnostním vyhlášení vítězů v prostorách konferenčního centra v Phoenixu dva ze šesti projektů středoškolské vědecké elity z Česka vybojovaly medailová umístění na nejprestižnější vědecké soutěži pro mladé studenty Intel ISEF 2013.

Druhé místo v kategorii elektrické a mechanické inženýrství obsadil student Marek Novák z českobudějovického Gymnázia Jírovcova. Ve svém projektu sestavil měřicí přístroj, jehož jeden modul lze využít v lékařství, konkrétně v oblasti prevence srdečního selhání a včasného odhalení kardiovaskulárních chorob. „Výsledkem mého projektu je komplexní zařízení schopné sledovat srdeční elektrickou aktivitu, okysličení krve a další vitální parametry v domácích podmínkách nebo na cestách. Toto zařízení může být používáno jak lékařským personálem, tak i pacientem,“ vysvětluje Marek Novák, který se v první části projektu zaměřil na návrh a realizaci hardwaru pro vývoj elektroniky, který by se od komerčně nabízených řešení odlišoval především multifunkčností a přitom byl stále finančně dostupný. Za svůj prakticky využitelný projekt s názvem Návrh modulárního multifunkčního senzorového a měřicího zařízení a jeho implementace získal prémii 1.500 amerických dolarů, která je spojená s druhým místem.

Marek Novák před odjezdem na Intel ISEF 2013 plánoval studium na Fakultě elektrotechniky na pražské ČVUT. Od své účasti na Intel ISEF si sliboval, že poměří své síly v celosvětové konkurenci a možná získá přátele-kolegy i ve světě. Jeho úspěch v globální soutěži mu jistě pomůže k přiblížení jeho snu: rád by se podílel na vývoji špičkových lékařských přístrojů. Pódiové umístění na „olympiádě“ vědeckých talentů, jak je Intel ISEF nazýváno, totiž otevírá cestu na nejlepší americké univerzity.

Koordinační sloučeniny lanthanoidů a jejich luminiscenční vlastnosti – tak je nazvána práce Michaely Krákorové z Gymnázia v Brně-Řečkovicích, za kterou v kategorii anorganické chemie vybojovala třetí místo. „Zabývala jsem se zejména chemickou syntézou a charakterizací dosud nepopsaných komplexních sloučenin europia a praseodymu, prvků patřících do skupiny lanthanoidů, které jsou známé pro své luminiscenční vlastnosti,“ uvádí Michaela Krákorová. Díky získání dvou dosud nepublikovaných molekulových struktur komplexů praseodymu bude možné rozšířit naše představy o vnitřním uspořádání těchto sloučenin, což vědcům také může pomoci pochopit jejich chování. Výsledky jejího projektu lze využít zejména v analytické biologii, chemii a biochemii na značení vzorků (například DNA), a tedy při studiu procesů v živých organismech na molekulární úrovni. Michaela Krákorová bude maturovat až za rok, pak chce studovat medicínu, přičemž chce skloubit jak lékařskou praxi, tak medicínský výzkum. Svou účast na Intel ISEF hodnotila jako příležitost nahlédnout do života v jiné části světa a také získat kontakty nejen na odborníky, ale i na mladé lidi s podobnými zájmy – vědou. Za třetí místo jí přísluší odměna ve výši 1000 amerických dolarů.

Cena Gordona Moorea jde v roce 2013 poprvé do Evropy

Nejpřínosnější projekt ze všech kategorií byl při slavnostním vyhlášení v pátek 17. května odměněn Cenou Gordona Moorea, spoluzakladatele společnosti Intel, která byla letos udělena počtvrté. Uděluje ji Nadace společnosti Intel a je dotována 75 tisíci dolarů. Letošním laureátem Ceny Gordona Moorea se stal devatenáctiletý rumunský teenager Ionut Budisteanu, který byl oceněn na využití umělé inteligence k vytvoření modelu nízkonákladového automobilu, který sám sebe řídí. Ionutovi se podařilo svým výzkumem přispět k vyřešení závažného celosvětového problému. V roce 2004 při dopravních nehodách přišlo o život 2,5 milionu lidí a k 87 % nehod došlo v důsledky chyb řidičů. S 3-D radarem a zabudovanými kamerami vytvořil Ionut návrh autonomně kontrolovaného auta, jež dokáže detekovat dopravní pruhy současně s reálnou polohou auta. Jeho řešení stojí pouze 4 tisíce dolarů.

Intel ISEF je největší a nejprestižnější soutěž pro studenty středních škol, do které se probojuje pouze absolutní špička vědeckých talentů ze sedmdesáti zemí světa. Letos to bylo více než 1500 studentů ze sedmdesáti zemí, kteří prošli sítem 500 národních a regionálních soutěží, do nichž se každoročně přihlašuje více než sedm milionů studentů. Motivace uspět ve finále je velice silná: pokud dotyčný projekt zaujme porotce, mezi nimiž se nacházejí i nositelé Nobelovy ceny, může účastník počítat nejenom se zajímavou finanční prémií z celkového objemu přesahujícího v přepočtu 60 milionů korun, ale zejména se mu otevírá cesta ke studiu na nejlepších amerických univerzitách. Soutěž, která je považována za „olympiádu vědeckých talentů“, od roku 1950 organizuje Společnost pro vědu a společnost, od roku 1997 probíhá s podporou společnosti Intel.

Šest studentů z České republiky se v arizonském Phoenixu představilo se svými individuálními projekty, s nimiž se prosadili v národních soutěžích AMAVET a SOČ (Středoškolská odborná činnost). Na Intel ISEF 2013 v týdnu od 12. května obhajovali své originální výzkumné projekty, sdíleli své nápady a bojovali o umístění v sedmnácti vědeckých kategoriích od matematiky, chemie a počítačové vědy přes botaniku a lékařství až po společenské vědy a ekologii. Stovky z nich vedle peněžitých prémií obdržely ceny, granty, stipendia a vědecké pobyty, které jim mohou uspíšit vědeckou kariéru.

Na tom by stále ještě nebylo nic divného. Každý máme v různé míře dáno, jak nám (cizí) jazyky jdou, a bylo by divné, kdyby to nijak nesouviselo s genetickou výbavou. Nyní se ale ukázalo, že genetické rozdíly mezi populacemi různých oblastí korelují s typem jazyka.

Vědci se soustředili na rozdíly mezi tónovými a netónovými jazyky (příkladem první skupiny je čínština, kterou je následkem tohoto rozdílu pro Evropana často prakticky nemožné se v dospělosti slušně naučit). Dan Dediu a Robert Ladd z Edinburgh University zjistili, že obyvatelé „tónových“ a „netónových“ oblastí se liší variantami genů ASPM a Microcephalin, které se podílejí na stavbě mozku. Ti lidé v netonální oblasti, kteří mají tonální varianty genů, se pak dokáží lépe učit i jazyky typu čínštiny.

Mohl by z toho vzniknout nový obor, který by zkoumal vztah mezi evolucí jazyků a genetikou/neurovědami.

Zdroj: New Scientist

Poznámky:

- Podle výzkumu jsou tónové jazyky složitější, protože obsahují jednu úroveň navíc. K jejich zvládnutí je třeba mít speciální dispozice/nástroje (naopak to zřejmě neplatí). „Normální“ jazyky jsou sice jednodušší a tedy ochuzené o určitou dimenzi sdělnosti, ale mohou být pro své nositele výhodnější v jiném ohledu – například se dají v dětském věku rychleji zvládnout.

- Zajímavé by bylo zjistit, jaké varianty příslušných genů jsou původní. Krom úvah o tom, jaké selekční tlaky mohly stát za rozšířením novější varianty, bychom také mohli lépe porozumět evoluci lidského jazyka (tj. byla by zde určitá nápověda, jaký typ jazyka je starší/původnější).

- A pak je zde ještě otázka evoluce jazyků (současná čínština rozhodně není totožná s jazykem, kterým se zde mluvilo před 3 000 lety) a migrací, při nichž jedna skupina obyvatel přijala jazyk jiné (třeba zrovna Čína ovšem ve své historii dokázala jazykově asimilovat okolních populací celou řadu, takže překážky tohoto typu nepřekonatelné být nemohly).

Tento text je úryvkem z knihy
Michio Kaku: Fyzika budoucnosti – Jak bude věda do roku 2100 utvářet lidský osud a náš každodenní život
Argo a Dokořán 2013
O knize na stránkách vydavatele

Fotografie galaxie M82, zvané pro svůj tvar též „doutníková“, se stala vítězným snímkem dubnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou pořádá Česká astronomická společnost.

Tato nepravidelná galaxie byla objevena 31. prosince 1774 berlínským astronomem Johannem Elertem Bodem, který tento svůj objev publikoval v roce 1777 v katalogu „A Complete Catalog of hitherto observed Nebulous Stars and Star Clusters“ pod číslem 18. Sám Bode bohužel ověřil existenci pouze 21 ze 75 publikovaných objektů, čímž se do něho dostalo několik mylně interpretovaných či dokonce neexistujících objektů. Doutníková galaxie však byla realitou. Nezávisle na Bodem ji objevil v srpnu roku 1779 Pierre Méchanin a informoval svého přítele Charlese Messiera. Ten ji po prověření polohy zařadil 9. února 1781 do svého katalogu pod číslem 82. Aby těch jmen a označení nebylo málo, získala jich ještě několik: 3034 v katalogu NGC, 28655 v katalogu PGC, Ursa Major A jako nejjasnější rádiový zdroj v souhvězdí Velké medvědice, 3C 231 ve „Třetím cambridgském katalogu rádiových zdrojů“, 337 v Katalogu „podivných“ galaxií Haltona Arpa či H IV.79 v katalogu Williama Herschela. Toto poslední označení je poměrně raritou, neboť Herschel se jinak velmi úzkostlivě vyhýbal tomu, aby do svého seznamu zahrnoval objekty Messierova katalogu.

Již toto množství zařazení v různých katalozích, včetně rádiových, ukazuje zvláštnost tohoto objektu. I když ani ve viditelném světle se svou jasností 8,4 mag. nepatří mezi slabé galaxie, mnohem více září v rádiovém oboru a v oboru infračerveném je dokonce nejjasnějším objektem naší noční oblohy. Na vině jsou zejména gigantické turbulentní toky plynu a překotná tvorba hvězd v této galaxii, vzdálené od nás 12 miliónů světelných let. Tyto pohyby plynu, hvězdotvorba a následné výbuchy supernov způsobily téměř pravidelná blízká setkání se svou sousedkou, galaxií M81, opakující se po přibližně 100 miliónech let. Tento gravitační kolotoč trvá již přibližně miliardu let a skončí za několik miliard roků splynutím do jedné obří galaxie.

Galaxii M82 nalezneme na severním okraji souhvězdí Velké medvědice a je spolu se svou sousedkou, spirální galaxií M81, překrásným objektem i pro menší dalekohledy. Na obloze zabírá plochu 9´ x 4´.

Autor fotografie Robert Novotný z Bratislavy se ovšem naštěstí pro všechny milovníky krásných pohledů do nebes nespolehl na pohled vlastníma očima dalekohledem, nýbrž zachytil její obraz sérií snímků různými filtry. Ty pak v počítači složil do tohoto půvabného obrazu divokého objektu, vařícího se v gravitační pasti své sousedky. Za všechny mu tímto blahopřejeme a děkujeme.

Autor snímku
Robert Novotný

Technické údaje a postup:
Autor: Robert Novotný
Název: M82 (galaxie)
Místo: Kopanice
Datum: 26. dubna 2013, expozice 25 hodin
Optika: Meade 10“ ACF, 6,3 Meade, F/6.3 @ 1650 mm
Stativ: LX 200 GPS + klin
Sensor: SBIG 8300 M, Baader LRGB + HA 7nm +Astrodon 3nm
Zpracování: Pixi, PS 3

Za porotu soutěže Marcel Bělík

Příslušný článek byl publikován v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Zdroj: Medicalxpress.com

Poznámka: V případě povyku kolem šílených krav bylo poukazováno na to, že u žádného člověka se neprokázalo, že by se nakazil konzumací hovězího masa. I dle některých odborníků (nikoliv novinářů či aktivistů, kteří to mají v popisu práce) však tehdejší panika přehnaná nebyla.
Zajímavý je argument, že pokud prionová onemocnění zabijí člověka až ve vysokém věku, jako příčina smrt nejsou mnohdy ani identifikována (neprovádí se pitva, samotná příčina smrti je jiná – člověka přejede auto apod.), takže jejich výskyt nemusí být zase tak zanedbatelný.

Namísto týdnů nebo měsíců, které je dnes někdy třeba čekat, než dorazí objednaný výrobek, si „vytiskne“ zákazník požadovaný díl na 3D tiskárně na základě dodaných dat a má ho k dispozici ihned. I tak může vypadat blízká budoucnost. Možnosti využití 3D tisku testuje nyní vedoucí logistická společnost DHL Supply Chain ve svém výzkumném centru poblíž Bonnu. Podle Marka Pattersona, viceprezidenta pro inovace a vývoj produktů pro region EMEA DHL Supply Chain, využití 3D tisku v dodavatelských řetězcích zásadně ovlivní jejich budoucnost. Namísto vlastního produktu se bude z bodu A do bodu B přesouvat duševní vlastnictví, a to v podobě souboru, ze kterého bude možné výrobek vytisknout. „Do centra pozornosti se tak dostává řízení a bezpečný transport dat,“ říká Mark Patterson.

Tradiční dodavatelské řetězce zajišťují v současné době hlavně skladování a přepravu produktů z místa na místo. 3D tisk, což je způsob vytváření třídimenzionálních objektů jejich vytištěním po vrstvách z digitálního datového souboru, však znamená větší možnosti lokální výroby. Tato změna zkrátí výrobní čas a také sníží uhlíkovou stopu spojenou s celým procesem. Zatím sice není 3D tisk použitelný v masovém měřítku, ale existuje řada nízkoobjemových produktů, pro které je tento postup ideální. Například ve zdravotnictví se již používá pro výrobu implantátů, jako jsou umělé klouby nebo zubní korunky. Využití nachází i v automobilovém průmyslu při výrobě součástek. Ideální je při vývoji a konstruování prototypů.

3D tisk je přelomová technologie, která může dnešní dodavatelské řetězce zcela změnit. Zboží lze vyrábět mnohem blíže k zákazníkovi, což povede k redukci dopravních nákladů, snížení objemů přepravovaného zboží a omezení stavu zásob.

Další využití 3D tisku v logistickém průmyslu bude úměrné tomu, jak se bude dále vyvíjet samotná technologie. Pro logistické společnosti, které se dokážou novému trendu včas přizpůsobit, bude 3D tisk velkou příležitostí. Logistika náhradních dílů bude prvním odvětvím, které bude touto technologií ovlivněno. S 3D tiskárnami si technici mohou stáhnout data pro náhradní díl a vytisknout ho ve velice krátkém čase. Významnou součástí logistického průmyslu se stanou dodávky používaných surovin.

Při 3D tisku se objekty vytvářejí přidáváním materiálu, ne jeho ubíráním, jako je tomu třeba při obrábění. Proto se vžil pro 3D tisk také další název – aditivní výroba. Výhodou je, že se nevytváří žádný odpad, a výroba je tak daleko šetrnější k životnímu prostředí.

První 3D tiskárny začaly vznikat v 80. letech minulého století. Byly však drahé a jejich možnosti omezené. Tři dekády vývoje však proměnily ideu v realizovatelnou metodu pro rychlé vytváření prototypů i některých finálních výrobků.

Gama záření má při bouřce vznikat v důsledku kolize extrémně rychlých elektronů s molekulami atmosféry. Podstatou studie je, že „temný“ a klasický blesk nejsou na sobě nezávislé jevy, ale temný tomu klasickému obvykle předchází a hraje tedy nejspíš nějakou roli i při jeho vzniku. Østgaard  na základě analýzy družicových dat tvrdí, že příslušné gama záblesky jsou prakticky všudypřítomné. Před klasickým bleskem stejně tak dochází k výtrysku záření v rádiové části spektra. Výzkumníci předpokládají, že vysoce energetické elektrony, pohybující se téměř rychlostí světla, produkují při srážce s molekulami vzduchu gama záření a méně energetické elektrony – ty jsou pak odpovědné za události v rádiové části spektra. Jak to přesně souvisí se vznikem klasického blesku se ale zatím neví. Každopádně „přípravná“ fáze je velmi krátká, trvá řádově v setinách sekundy.

Mimochodem, v případě temného blesku se jedná o jev, který byl poprvé popsán až roku 1991.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Vzhledem k roli blesku v náboženství by mohlo být zajímavé dumat, zda některé události popisované v mýtech nemá na svědomí třeba i blesk temný. Není vlastně úder tvrdého gama záření nebezpečný? Povšiml by si člověk zásahu?

Dánský dalekohled o průměru 1,54 m, který pracuje na observatoři La Silla v Chile, pořídil tento působivý záběr objektu s katalogovým označením NGC 6559. Jedná se o ukázkový příklad chaosu, který zavládne, když se v oblaku mezihvězdného plynu začnou formovat nové hvězdy.

NGC 6559 je oblak plynu a prachu nacházející se asi 5 000 světelných let od Země. Na obloze byste jej nalezli v souhvězdí Střelce. Zářící oblast je relativně malá, má v průměru pouze několik světelných let. To je v příkrém kontrastu se slavným objektem v sousedství, mlhovinou Laguna (M 8, Messier 8), která má průměr přinejmenším stokrát větší. Přestože pozorovatelé mlhovinu NGC 6559 neprávem přehlížejí, právě díky nápadnějšímu sousedovi na tomto novém snímku hraje hlavní roli.

Oblak plynu mlhoviny NGC 6559 tvoří převážně vodík, surový materiál, ze kterého se formují nové hvězdy. Když se v centrální části mlhoviny nahromadí dostatečné množství hmoty, začne kolabovat silou vlastní gravitace. Střed je čím dál hustší a žhavější, až dojde k zažehnutí termonukleárních reakcí a zrodí se nová hvězda. Vodíkové atomy se v jejím nitru slučují na hélium a při tomto procesu dochází k uvolňování energie, hvězda září.

Tyto zářivé horké mladé hvězdy zrozené v nitru oblaku osvětlují vodík přítomný v okolní mlhovině [1]. Plyn následně přijatou energii vyzáří a dá vzniknout rudě svítícímu protáhlému oblaku, jaký je zachycen uprostřed tohoto snímku. Tomuto typu kosmického objektu říkáme emisní mlhovina.

Oblak NGC 6559 však není tvořen pouze vodíkem. Obsahuje rovněž částice prachu, které jsou složeny z těžších chemických prvků jako uhlík, železo či křemík. Namodralá skvrna hned vedle rudé emisní mlhoviny vzniká rozptylem záření nedávno vzniklých hvězd. Mikroskopické částice prachu v mlhovině rozptylují světlo všemi směry. Tento typ objektu je astronomům znám jako reflexní mlhovina. Její světlo má většinou namodralou barvu, protože rozptyl je efektivnější pro kratší vlnové délky modrého světla [2].

V místech, kde je hustota prachových částic příliš vysoká, dochází k úplnému odstínění světla. To je případ temných izolovaných skvrn a zvlněných pruhů, které jsou na snímku patrné vlevo dole a na pravé straně. Aby se astronomové mohli podívat skrze oblaka na objekty ležící v pozadí, potřebují mlhovinu pozorovat na delších vlnových délkách, které nejsou prachem absorbovány.

Za nespočetné nažloutlé hvězdy, které vidíme na pozadí snímku, je zodpovědná Mléčná dráha. Některé z nich však vypadají slabší a červenější, což je způsobeno opět částicemi prachu v mlhovině NGC 6559.

Tento přitažlivý snímek oblasti zrodu nových hvězd byl pořízen pomocí zařízení DFODC (Danish Faint Object Spectrograph and Camera), které je připojeno k dánskému dalekohledu o průměru 1,54 m pracujícímu na observatoři La Silla v Chille. Tento národní teleskop je využíván od roku 1979. Zcela nedávno byl však rekonstruován a přestaven na unikátní dálkově ovládaný přístroj [3].

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky

[1] Tyto mladé hvězdy jsou většinou spektrálního typu O a B, jejich povrchová teplota se pohybuje mezi 10 000 a 60 000 K. Produkují tedy značné množství ultrafialového záření, které ionizuje okolní vodík.

[2] Rayleighův rozptyl, pojmenovaný podle britského fyzika lorda Johna Rayleigha, nastává při rozptylu světla na částicích, které jsou mnohem menší než vlnová délka světla. Je efektivnější pro krátké vlny, tedy pro modrou část okem viditelného spektra. Výsledkem je namodralá difúzní záře. Tímto mechanismem je vysvětlována modrá barva denní bezoblačné oblohy

[3] Na základě česko – dánské smlouvy využívá nyní tento dalekohled i česká astronomie. Rekonstrukce dalekohledu byla provedena ve spolupráci s českými odborníky. Čeští vědci se při používání dalekohledu zaměří zejména na studium meziplanetární hmoty v rámci projektu NEOSource a stelární astronomové se budou zabývat studiem proměnných hvězd například v nejbližších galaxiích – Magellanových oblacích.

Poznámky:
- Proč preferujeme kratší nabídky? Delší výběr nás zahltí, nebo je zde ještě nějaký jiný důvod?
- Jak je to třeba s „optimální“ velikostí supermarketu? Samozřejmě obchod s tisícem sýrů, tisícem jogurtů apod. by již bylo i fyzicky náročné obejít, je to ale jediná potíž? Jak to funguje v případě e-shopu?

Mladí vědci z CEITECu VUT a Ústavu fyzikálního inženýrství FSI VUT (ÚFI FSI VUT) objevili nové způsoby ovládání magnetických vírů, které mohou mít využití například jako zcela nový druh počítačové paměti. Na ověření teorie spolupracovali brněnští vědci s kolegy z Kalifornské univerzity v San Diegu a synchrotronové laboratoře v Berkeley. Výsledky výzkumu jsou natolik zajímavé a průlomové, že je v květnovém vydání publikoval prestižní vědecký časopis Nature Nanotechnology.

Dva mladí vědci, Vojtěch Uhlíř a Michal Urbánek z brněnského CEITECu VUT a ÚFI FSI VUT, sledovali ve svém výzkumu vlastnosti a chování magnetických vírů. Víry jsou fyzikální fenomén vyskytující se v mnoha podobách a velikostech, od tornád či vodních vírů až po víry nanometrových rozměrů, které je možné nalézt například v supravodivých materiálech nebo nanomagnetech. „Dokázali jsme velmi rychle a kontrolovaně měnit směr stáčení magnetického víru, což je objev otevírající nebývalé možnosti využití především v oblasti informačních technologií. Paměťová buňka tvořená magnetickým vírem umožní uchovat dvojnásobek informací, může pracovat několikanásobně rychleji a oproti současným paměťovým buňkám operační paměti při odpojení ze sítě neztratí uloženou informaci,“ popisuje unikátní objev jeho spoluautor Michal Urbánek, člen výzkumné skupiny Příprava a charakterizace nanostruktur z CEITECu VUT. „Už si sice nestihnete vypít ranní kávu, než vám naběhne počítač, ale ani nepřijdete o neuložená data, pokud vám náhle vypnou proud,“ dodává s úsměvem Urbánek.

Brněnští vědci ze skupiny prof. Tomáše Šikoly na výzkumu spolupracovali s kolegy z prestižních pracovišť na University of California v San Diegu a Lawrence Berkeley National Laboratory. Pro ověření teoretických předpokladů bylo zapotřebí náročných experimentů, které se uskutečnily na unikátním synchrotronu Advanced Light Source (ALS) v americkém Berkeley. „Již samotná příprava vzorků s magnetickými nanodisky je velmi náročná. Připravit jeden vzorek trvá přibližně dvacet hodin, úspěšnost přípravy je kolem deseti procent. Vlastní experimenty na synchrotronu pak probíhají několik dní ve směnném provozu nonstop, neboť experimentální čas je tam velmi vzácný,“ konstatuje Urbánek. Další měsíce po skončení experimentů patřily vyhodnocování výsledků. „Spousty hodin jsme trávili dlouhými diskusemi přes Skype mezi Brnem a San Diegem. Mimořádný význam našeho výzkumu byl nyní potvrzen publikací výsledků v prestižním časopise Nature Nanotechnology,“ vysvětluje Urbánek.

Zkoumání fenoménu magnetických vírů se brněnští vědci věnují od roku 2010, od června 2011 působí vedle ÚFI FSI VUT i pod Středoevropským technologickým institutem CEITEC. Pod jeho hlavičkou budou ve výzkumu pokračovat i nadále. Díky evropské dotaci, kterou projekt CEITEC získal svým schválením v červnu 2011, získávají finanční a materiální podporu a v roce 2014 se přestěhují do nově vybudovaných moderních laboratoří CEITECu.