Student World

***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Fyzik Max Tegmark z Pensylvánské univerzity předvádí následující myšlenkový experiment demonstrující „mnohosvětovou“ interpretaci kvantové fyziky, respektive některé podivné důsledky toho všeho.
Tedy zpět k pokusu, v němž jste se stali „Schrodingerovým dobrovolníkem“. Při pohledu zvenku samozřejmě v polovině případů zemřete. Vy sami však budete vždy sledovat tu cestu ve větvení, kde „kostka padla tak“, že jste přežili (protože v paralelních větvích nebudete žít a nebudete nic vnímat, tudíž je ani nemůžete sledovat). Můžete házet dál a dál a stále budete naživu. V jistém ohledu budete nesmrtelní.
Vaše okolí bude samozřejmě želet vaší smrti – při opakovaném experimentu totiž v drtivé většině versí světa zemřete. Tegmark jde ovšem v úvahách dál:
– V každém větvení můžete přežít, alespoň v jedné větvi budete tedy nesmrtelní.
– Každý člověk bude alespoň v jedné větvi nesmrtelný.
– Všichni lidé jsou v mnohosvětové interpretaci kvantové fyziky nesmrtelní, a to dokonce nutně. (Tegmark uvažuje třeba i možnost, že na nějakou chorobu nezemřeme ve všech větvích, v nějaké ji nedostaneme, v jiné bude nalezen lék atd.)
– Možná vás napadlo, že jste už někdy v životě měli velké štěstí a přežili jste něco, co jste přežít nemuseli. No, žádný div – třeba jste to ve většině jiných větví reality opravdu nepřežili.

Zdroj: Marcus Chown: Vesmír hned vedle, Granit, Praha, 2003

Je to všechno myšlenkově podnětné, ovšem zjevně to současně nějak nesedí, což ostatně připouští i Tegmark. Subjektivně, protože žijeme právě v té „své nesmrtelné“ (alespoň prozatím) větvi, bychom nejspíš měli být jedni z nejstarších tvorů na celé planetě (třeba řádově starší než celé okolí). To ovšem nejsme.
Hlavní problém je však v tom, že proces, který by vedl k smrti, by musel být kvantový – podobně jako v experimentu se Schroedingerovou kočkou. Tegmark uvažuje, že třeba mutace, který finálně spustí rakovinu, takový charakter mít může, je to však velmi sporné. Konec konců, Schrodingerova kočka je spíše taková idealizace, nevíme, kde vede hranice mezi kvantovým a makroskopickým. Také by to mohlo být tak, že bychom viděli, jak na nás letí kulka, a pak také zemřeli (a už k žádnému větvení reality nedocházelo, takže bychom zemřeli ve všech světech). Prostě nevíme, v jakých okamžicích by (byla-li by vůbec správná mnohosvětová interpretace kvantové fyziky) probíhalo větvení…

Poznámka: Kniha na první pohled působí poněkud pouťovým dojmem. Fakt, že autor je vědeckým poradcem New Scientistu a v předmluvě k českému vydání se o knize pochvalně vyjadřuje Jiří Grygar, je snad však jistou zárukou solidnosti.

autor Pavel Houser