Kdo věřil a kdo nevěřil v kulatost Země

Člověk |

Když se Kolumbus chystal na svou památnou plavbu, varovali ho španělští teologové, že se na konci světa zřítí do bezedné hlubiny. Opravdu se ale něco takového mohlo stát téměř 2000 let poté, co Zemi prohlásili za kouli řečtí vědci?




***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku

Umberto Eco uvádí, že teologové ve skutečnosti Kolumba (zcela správně) varovali před tím, že Země má větší poloměr, než si mořeplavec myslí, a že cesta do Číny západním směrem proto tak jednoduše uskutečnit nelze. O žádném přepadnutí přes hranu desky přímo do pekel řeč nebyla, představa kulaté Země nebyla nikdy v žádném ostrém sporu s učením křesťanské církve. Panující přesvědčení, podle kterého církev po celý středověk tvrdila, že Země je placka a za opačný názor posílala na hranice, je podle Eca výsledkem snahy vykreslit církev jako zdroj iracionality, tmářství a zpátečnictví. Dobře to zapadá to osvícenského obrazu světa, ale není to v souladu se skutečností.
Eco dokonce jedovatě poznamenává, že zatímco Zemi pokládali za kulatou mystik Pythagoras i idealista Platón, za placku ji měl „materialista“ Demokritos. Tady by však stálo za to dodat, že se pohybujeme v době, kdy se celá myšlenka teprve ujímala (první milétští filozofové také nepokládali Zemi za kouli).
Je pravda, že ve Starém zákonu je za tvar Země prohlášen tabernakul. Pouze velmi málo církevních autorit to však bralo doslovně; o kulatosti Země mohli díky tomu uvažovat Augustin, Isidor Sevillský i Tomáš Akvinský.

Zdroj: Umberto Eco: O literatuře, Argo, Praha, 2004

Poznámky:
- Možná si vzpomínáte na Švejka, v kteréžto knize existuje postava šíleného faráře popírající existencí Austrálie a citujícího přitom Augustina s tím, že „kdo věří v protinožce, má bejt prokletej“ (cituji pouze po paměti). V Augustinově Obci Boží jsem skutečně nalezl podobnou zmínku; Augustin zde však nepopírá přímo kulatost Země, ale existenci nějaké protilehlé pevniny „dole“ na jižní polokouli.
- Eco správně uvádí, že ve starověku se po roce 400 př. n. l. o kulatosti Země prakticky nepochybovalo – ostatně byl s přesností na cca 10 % změřen i její poloměr. Důkaz zakulacení v podobě přibližující se lodi, které je nejprve vidět plachta, je skutečně velmi názorný.
Nicméně – i když má Eco zřejmě pravdu v tom, že představa o Zemi jako kouli nebyla pokládána za kacířskou, přesto ve středověku už v tomto ohledu zdaleka nepanovala žádná jistota. Jak se mohlo stát, že se tak zřejmá pravda/informace téměř „ztratila?“ A kdy k tomuto zmatení vůbec došlo? (Nejspíš už v pozdním starověku, protože Augustin už je nejistý a zmiňuje, že v Bibli jsou o tvaru Země jiné informace, i když se asi myslí obrazně.) A jak nahlížel na tvar Země islámský středověk, který Evropě v jisté době zprostředkoval antický myšlenkový odkaz?








Související články




Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.