***tisková zpráva Evropské jižní observatoře č. 24/2009
Zatím nejpřesnější mapa rozložení těchto oblastí v Galaxii byla vytvořena na základě pozorování teleskopu APEX a představuje neocenitelný katalog, který bude použit při dalších výzkumech. Využijí jej například nově vypuštěný teleskop ESA – Herschel space telescope a také budoucí velký pozemní komplex submilimetrových antén ALMA.
Nová mapa je označována zkratkou ATLASGAL (APEX Telescope Large Area Survey of the Galaxy) a zobrazuje Galaxii na submilimetrových vlnových délkách, což je rozhraní mezi infračerveným a rádiovým zářením. Sledování vesmíru v tomto oboru spektra je rozhodující při studiu míst zrodu nových hvězd či struktury přehuštěného galaktického jádra.
„ATLASGAL nám poskytl zcela nový pohled na Mléčnou dráhu. Pomůže nám odhalit procesy vzniku velmi hmotných hvězd či zkoumat velkorozměrovou strukturu Galaxie,“ říká Frederic Schuller z Max Planck Institutu pro Radioastronomii, vedoucí týmu ATLASGAL.
Mapa má podobu asi 40° dlouhého a jen 2° širokého pruhu podél roviny Galaxie a zachycuje plochu 95 čtverečních stupňů. Snímek s delší stranou 16 000 pixelů byl vytvořen pomocí kamery LABOCA na anténě APEX, umístěné na nehostinné planině Chajnantor ve výšce 5 100 m n. m. v chilských Andách. Toto místo nabízí unikátní podmínky pro astronomická pozorování na submilimetrových vlnových délkách, neboť ta vyžadují extrémně nízkou vlhkost vzduchu. Mimo jiné díky vysokým požadavkům na technologii detekce záření, je vesmír na submilimetrových vlnových délkách dosud prakticky neprozkoumán.
Mezihvězdný materiál je složen z plynu a prachových zrn jemných jako saze. Jelikož plynná složka je z většiny tvořena vodíkem, jenž je špatně detekovatelný, hledají astronomové namísto plynu stopy slabého tepelného záření hustých prachových mračen.
Přestože prachová mračna pohlcují viditelné světlo, na submilimetrových vlnových délkách doslova září. Díky tomu mapa ATLASGAL zachycuje také husté oblasti Mléčné dráhy směrem do souhvězdí Střelce, které jsou jinak ve viditelném světle našemu pohledu skryty. Zde, ve středu naší Galaxie, se nachází supermasivní černá díra
Nově zveřejněný atlas odhaluje tisíce prachových shluků, míst vzniku budoucích hvězd. Každý chomáč obsahuje hmotu 10 až 1 000 krát převyšující hmotnost našeho Slunce a jejich velikost dosahuje několika světelných let. Jako bonus zaznamenal ATLASGAL také zajímavé filamentární struktury či bubliny v mezihvězdné hmotě, způsobené výbuchy supernov či silným hvězdným větrem okolních stálic.
Jeden z nejzajímavějších záběrů na mapě zachycuje samotné centrum Galaxie s nedalekým masivním hustým oblakem molekulárního plynu označovaného jako Sagittartius B2, či expandující bublinu s označením RCW120. V jejím okolí mezihvězdný materiál kolabuje a právě zde dochází ke zrodu nových hvězd.
„Je vzrušující se poprvé podívat na mapu ATLASGAL. V budoucím roce ji navíc rozšíříme tak, aby zachycovala celou rovinu Galaxie pozorovatelnou ze stanoviště APEX na planině Chajnantor. Dále ji chceme kombinovat s daty v infračerveném oboru získanými pomocí satelitu Herschel. Očekáváme, že tyto mapy přinesou celou řadu nových objevů a zároveň poslouží jako podklady pro budoucí pozorování v rámci projektu ALMA,“ říká Leonardo Testi (ESO), jež je členem týmu ATLASGAL a zároveň pracuje na projektu ALMA.
Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí
