Komentáře: Jak je to s relativní obtížností jazyků

Od: petusek

petusek — Mon, 20 Oct 2014 23:00:45 +0000

No, v podstatě tak nějak ano. Skloňování by pak bylo příznakové, zatímco množné číslo nikoliv.
V příkladu, který jste uvedl, „anglické substantivum“ [SUBST][+číslo] vs. „české substantivum“ [SUBST][+číslo][+pád]. Oba typy substantiv mají (a nyní velmi abstrahujeme a zjednodušujeme) nějakou prototypickou gramatickou komponentu [SUBST], kterou sdílejí se všemi ostatními jazyky, ale zatímco „angl. subst.“ má jen [+číslo], české má navíc i [+pád].

O příznakovosti se ale mluví v různých jazykových plánech, např. v sémantice bychom si to mohli představit tak, že „člověk“ je nepříznakový ([HOMO]), kdežto „muž“ je příznakový ([HOMO][+samec]), nebo „husa“ je nepříznaková ([ANSER]), ale „houser“ je příznakový ([ANSER][+samec]) atd.

Určitý lexém může být v rámci slovní zásoby příznakový, protože se běžně nepoužívá a vyžaduje zvláštní situaci či kontext (tj. příznak). To je pak např. „který“ v určitém kontextu méně příznakové než „jenž“ („která“ než „jež“ atd.).

A dotýká se to mimochodem třeba i genderové problematiky (v češtině byla právě maskulina většinou nepříznaková vůči příznakovým femininům ve smyslu dnešního „Studenti se bouřili“ [student generický] vs. „Studentky se bouřily“ [jen dámy], proti čemuž feministický pohled postavil jednou „Studující se bouří“, aby nemusela být volba v podmětu a přísudek nebyl nucen být „bouřili“, což je maskulinum, jindy zase různé rádoby všezahrnující grafismy typu „Studentky /i se bouřily/i“).

A to už překračujeme jazyk a vstupujeme do obecnější sémiotické roviny: kravata je někde příznakový prvek oděvu, jinde by to byly tepláky, atd.

Od: admin

admin — Fri, 17 Oct 2014 15:22:45 +0000

posledni vetu jsem smazal, ano. Jinak se obavam, ze to (priznakovost atd.) je uz strasne specializovane, aby se v tom vyznal laicky zajemce o lignvistiku. laicky mi priznakovost prijde jako „slozitost“. kdyz hierarchie X a Y, co si pod tim konkretne predstavit? priklad: podstatna jmeno se v anglictine nesklonuji, maji ale mnozne cislo. vsude, kde je sklonovani, je i mnozne cislo? (nejde o to, zda to tak je, spis zda si to takhle nejak mam predstavovat)

Od: petusek

petusek — Thu, 16 Oct 2014 23:01:01 +0000

Pod svým příspěvkem jste tedy vznesl otázky ne zrovna triviální. Nejprve jsem se chtěl o tématu rozepsat šířeji, pak jsem si uvědomil, že na to nemám čas, a rozhodl se pojednat o tom stručně, leč záhy mi došlo, že bych Vás zkratkovitými poznámkami o bohatství této tématiky jednak ochudil, jednak snad i zmátl.
Doporučím Vám tedy alespoň seznam klíčových termínů, které stojí za to si vyhledat, neboť s problematikou úzce souvisejí a poskytnou Vám alespoň nějaké odpovědi.
K prvním dvěma „pod-otázkám“ je vhodné načíst něco z oblasti lingvistiky zvané anglicky „Language Acquisition“, tj. „osvojování jazyka“, a to především z její subdisciplíny „Second Language Acquisition“ (SLA), tj. „osvojování druhého jazyka“. Tuto samozřejmě nelze dost dobře oddělit od poznatků o procesech „FLA“.
Pozornost si zaslouží zejména hypotézy (následuje nevyčerpávající výčet v kvazichronologickém pořadí) maskující se pod zkratkami ILH (tj. „Interlanguage Hypothesis“), CAH (tj. „Contrastive Analysis Hypothesis“), SLM („Speech Learning Model“), PAM („Perceptual Assimilation Model“), ale především (od konce 70. let 20. století) MDH („Markedness Differential Hypothesis“, což lze přeložit asi jako „hypotéza rozdílné příznakovosti“), ta se dnes jeví jako stěžejní a zdá se být dobrým prediktorem relativní obtížnosti osvojování L2.
No, a když už jsem se tedy tak rozepsal, aniž bych vůbec něco kloudného napsal, alespoň stručné vysvětlení MDH (MHD vysvětlovat nehodlám – je to nad mé schopnosti!):
„Lze předpovědět, že obtížnou se stane jakákoliv konstrukce CJ (cílového jazyka), která se bude od odpovídající konstrukce RJ (rodného jazyka) lišit a která bude zároveň příznakovější.“
A k tomu ještě něco málo o tom, co je to ta (typologická) příznakovost:
„Konstrukce X je typologicky příznakovější ve vztahu k jiné konstrukci Y tehdy, když každý jazyk, který má X, má také Y, ale ne každý jazyk, který má Y, má nutně X.“
Už z toho mála, co jsem zvládl přes časovou tíseň napsat, by se mohl začít rodit nějaký ten obrázek.
A ještě tedy poslední věta ke třetí „pod-otázce“: O tom bylo, je a ještě bude mnoho psáno, relevantními oblastmi jsou kromě jazykové typologie a FLA také historicko-srovnávací lingvistika (zároveň ale třeba i sociolingvistika – ostatně těžko tyto disciplíny nějak oddělovat, když jsou tu více, tu ještě více provázány).