Stahování pod polštář: Představte si, že je krize. Každý den čtete v novinách o padlých bankách a firmách, jejichž vkladatelé/dlužníci uvidí jen zlomek svých investic, pokud vůbec něco. Zároveň je deflace třeba 10% p.a. A vy máte možnosti:

a) Investovat do nějaké firmy, která může díky krizi kdykoli zkrachovat
b) Nechat je pod polštářem, kde se vám _bez rizika_ zhodnotí o 10% z rok.

Strach je mocná emoce a většina lidí zvolí b). Pokud už je někdo ochoten peníze poskytnout, bude za vnímané velké riziko požadovat velmi vysoký úrok.

Tím jsme se také vypořádali s tvrzením, že „předností komoditního standardu je relativně stabilní množství komodity v oběhu“. Jak vidno není. Jeji celkové existující množství může být stejné, ale lidé ji (a tedy peníze) stahují / pouštějí do oběhu podle vnímaného rizika. Udělal jsem na to takový pěkný graf inflace US dolaru: http://lemming.hofyland.cz/inflace.png V komoditním standardu jsou ceny stabilní dlouhodobě, ale krátkodobě jsou méně stabilní, než za současného systému. Tedy pokud uzaviráte smlouvy třeba s ročním horizontem, je pro vás fiat systém stabilnější, než komoditní standard (sic!). Pokud si chcete spořit v oběživu, pak je pro vás lepší komoditní systém.

Ono těch komoditních standardů bylo víc. třeba mušle, v Praze 9. století se platilo jemnými lněnými šátečky, které, což je zajímavé, zřejmě neměly žádné jiné praktické vyžití…

Neříkám, že nějaky systém (komoditní vs. fiat) je nějak výrazně lepší. Chtěl jsem jen poskytnou protiváhu článku, který zcela nekriticky vyzdvihuje komoditní systém. Ve skutečnosti má každý své výhody nevýhody. Mně osobně přijde, že největší nevýhodě fiat systému – inflaci v dlouhodobém horizontu – se dá s trochou snahy utéct, ale to už je na zvážení každého z nás.

Pokud jde o argument „není dost zlata“, tam ze zastavuje napůl cesty. Řekněme, že zlato / stříbro mají nějakou „reálnou vnitřní hodnotu“, danou jejich „technickou“ užitečností. To je jednou ze základních předností komoditního standardu – že základem je něco s reálnou hodnotou. Samozřejmě nedostatek je možno řešit naznačeným způsobem – relativním zdražením měnových kovů oproti ostatním komoditám. JENŽE (a tam už autor nedošel): Tímto zdražením se tyto měnové komodity postupně dostávají nad svoji reálnou hodnotu a výše zmíněná výhoda komoditního standardu se postupně zmenšuje až limitně k nule. A když to vezmeme kolem a kolem, i dnešní potištěné papírky mají také nějakou vnitřní hodnotu. Malou, ale mají

A zapomíná na největší nevýhodu komoditního standardu: V případě krize držitelé peněz tyto stáhnou „pod polštář“ ze strachu, aby o ně v krizi nepřišli. Čímž nastane deflace a zhorší se dostupnost úvěru, což vede k dalšímu poklesu, dalšímu stažení peněz a tak pořád dokola až do pořádné hospodářské hlubiny. To je míněno tou „malou flexibilitou“ komoditní měny.

Suma sumárum mi přijde, že většinu „námitek“ si autor buď vymyslel, nebo je nepochopil 😉