Od: petusek

petusek — Tue, 21 Oct 2014 15:36:03 +0000

Zde lze namítnout, že typologický profil jazyků se proměňuje napříč časem. Egyptština ani čínština vůči těmto proměnám nebyly imunní. A pohleďme na vysoce flektivní latinu proměnivší se ve francouzštinu. Staroslověnštinu a její mladší příbuznou bulgarštinu. Aglutinační jazyky se mohou vyvinout ve flektivní, flektivní v analytické, analytické v izolační, izolační v aglutinační atd. (odhlížím od skutečnosti, že tyto škatulky jsou spíše popisy procesů a takřka v každém jazyce se alespoň do jisté míry uplatňují všechny, tedy i čeština vykazuje jak aglutinační či analytické prvky). Aglutinace je ohromně rozšířená i mimo uralské jazyky. A co se týče hlásek v jejich jazycích, vyjma vokální harmonie, která je v mnoha dalších rodinách, nevidím na jejich hláskových inventářích nic sebevraždy podněcujícího – ačkoliv jistě vše v jazyce nějak působí na lidskou psýchu (například skrze zrcadlové neurony), tohle mi až příliš zavání pseudovědou, New Age a bídža mantrami.

Od: petusek

petusek — Tue, 21 Oct 2014 15:16:46 +0000

Ačkoliv tento článek pokládá spoustu nesporně zajímavých otázek, obávám se, že samo téma je inherentně zavádějící, zcestné, ba dokonce zhola nesmyslné. To samozřejmě není kritika autora, jehož chuť o jazykovědných tématech přemýšlet a psát chválím a oceňuji, ale zejména samotných lingvistů, kteří povětšinou selhávají ve snaze (tedy pakliže vůbec nějakou vyvíjejí) nahradit století stará paradigmata skálopevně zakořeněná v obecném povědomí laické veřejnosti pohledy novými a nastokrát již aktualizovanými. Toto téma, tedy „čínština a egyptština coby jazyky, které přežily nejdéle“, je tedy, jak tvrdím, nesmyslné, neboť (a) „čínštinu“ nelze považovat ani za jediný jazyk, ani za soubor dialektů jediného jazyka – jde přinejmenším o jazykovou skupinu, ne-li rodinu (v rámci širší rodiny sinotibetské), a (b) „čínština moderní“ (ať již si vybereme kterýkoliv z čínských, chcete-li „sinitských“, jazyků) není „čínštinou klasickou“, jedná se o dva naprosto odlišné jazyky, byť se přímo ten první z druhého či z variety mu příbuzné skutečně vyvinula (doporučuji ve vyhledávači zadat „annotated swadesh lists“, poté v seznamu skupin vybrat „Sino-Tibetan family: Sinitic group“ a kliknout na odkaz „view“, pro lepší názornost nahoře klikněte na „change view“ a poté zaškrtněte políčko „show tables“ – upozorňuji, že jde o soubor základní slovní zásoby, tj. nejstabilnějších lexémů). Podobně je to s různými stádii „egyptštiny“. Je třeba si uvědomit, že bychom například měli také my vážné problémy porozumět také „staré češtině“, natož rekonstruované „pračeštině“. V souvislosti s těmito námitkami nabízím férovou paralelu: pakliže se moderní čínské jazyky vyvinuly z jim nesrozumitelného a dosti odlišného prapředka, kterému můžeme říkat „pračínština“, a pakliže budeme čínštinou nazývat vše od tohoto prapředka až po jeho dnešní potomky, jak se to bude lišit od moderních „latin“ (tedy románských jazyků od Portugalska až po Rumunsko)? A zajdu-li ještě dále, co třeba moderní „indoevropštiny“ (například češtiny, romštiny, angličtiny, paštúnštiny atd.), které jsou přeci živými pokračovatelkami svého prapředka? A mě přivádí ke dvěma otázkám, na které není jednoduchá odpověď: jak ohraničit jazyk horizontálně (tj. kde končí dialekty a začínají jazyky) a jak ohraničit jazyk vertikálně (tj. kdy lze říct, aniž bychom to stanovili arbitrárně, že objektivně začal ten který jazyk, a kdy že skončil, pakliže jeho potomci stále žijí)? Jak jistě tušíte, vzájemná srozumitelnost, kterou se mnozí ohánějí, nám v prvém případě nepomůže: přestože D1 může být vzájemně srozumitelný se sousedním D2 a D2 se sousedním D3 a D3 se sousedním D4, nemusí být tento D4 vzájemně srozumitelný s D1 (ba ani D2). Navíc může být srozumitelná jiná ve vztahu A k B než B k A, což záleží na řadě faktorů. Zároveň bývá náplň určitého termínu dána externí (často arbitrární) konvencí, tedy například i pojmenování typu „čeština“ se může vázat k jazyku etnika zvaného Češi (i když Čech dnes je zcela jiný než Čech v 10. století), nebo k jazyku obyvatel nějakého územního celku s či bez ohledu na jeho etnickou různorodost, nebo k nějakému politickému celku, jakým byli právě multietničtí a multilingvální Hunové. Ale to už se dostávám dál, než jsem původně hodlal zajít. Zkrátka a dobře: každý jazyk se neustále mění navzdory snahám preskriptorů a puristů. A naopak: neexistuje neměnný jazyk. A nebo taky: dokud jazyk žije, mění se, a dokud se mění, žije. No, to nebylo příliš krátce, ani dvakrát dobře, ale třeba to napravím někdy příště, až se dostanu k okomentování dalších zajímavých částí článku.

Komentáře: Jazyky, které přežily nejdéle: čínština a egyptština

Od: petusek

Od: petusek