Od: crucian

crucian — Fri, 06 Apr 2012 09:07:19 +0000

Sám sobě jsem postupem let chození do práce vytvořil systém, který je asi následující. Normálně (od puberty až do cca 21 let) jsem chodíval spát okolo půl jedenácté, a spal jsem nepřetržitě, nebo jsem se jen občas probudil, ale hned zase usnul cca 7 – 8 hodin. Co je však zajímavější, zjistil jsem, že pokud člověk spí v kuse a hluboce, ráno jsem se probouzel s pocitem, že noc trvala doslova jen několik minut, a byl jsem unaven. Začal jsem postupně praktikovat následující, dle mnohých zřejmě nezdravý postup. Nařizoval jsem si budík cca na druhou hodinu ranní. Tedy jsem spal v kuse asi 3-4 hodiny a pak se úmyslně budil, přeřídil budík o hodinu, po zazvonění zase o hodinu a takto až do rána. Paradoxně se mi pak zdála noc nepoměrně delší, a někdy až „nekonečná“. Ale to hlavní, tím, že jsem si takto noc přerušovaným spánkem „pseudo protáhl“ jsem ráno nebyl unavený, naopak, někdy jsem se už nemohl dočkat, že vstanu dřív. Z toho soudím, že není důležité spát v na jeden zátah, ale spánek si uvědomovat – „nezaspat ho“. Dneska už si ani nenařizuji budík, tělo je naučeno se budit v přesných intervalech, nezaspávám, dá se říci, že v každém okamžiku noci jsem schopen říci kolik je zhruba hodin, ikdyž je tma a neměl bych to být schopen poznat. Toť má zkušenost.

Komentáře: Nočního probouzení se prý nemáme bát

Od: crucian