Trochu bych ale polemizoval s poněkud vágním tvrzením, že „dardické jazyky jsou jakýmsi mixem mezi núristánskými a severoindickými“. Mohli bychom klidně říct, že angličtina je jakýmsi mixem mezi západogermánskými jazyky a francouzštinou, přičemž neoddiskutovatelnou skutečnost, že jde nepopiratelně o jazyk germánský a má k fríštině, nizozemštině i němčině stále poměrně blízko, bychom tím dosti zamlžili. Jedna věc jsou totiž výpůjčky a jejich vliv na fonologii, slovník a další stránky jazyka, zcela jiná je otázka genealogické příbuznosti – musíme rozlišovat areálové (geografické) vlivy od fylogeneze, byť spolu souvisejí a samo sebou je třeba brát je v potaz.
Pozice núristánských jazyků rozhodně není jasná. Podle některých se oddělily od ostatních indoíránských jazyků již v praindoíránské době (zatímco dardické jazyky až po ní), myslím, že takto uvažuje například Zoller, jestli se nepletu. Vše záleží na tom, jestli při klasifikaci klademe větší důraz na lexikální, morfologické nebo fonologické shody (tedy především společné inovace). Nestačí nám jakýsi pohled/poslech a prohlášení, že jsou/nejsou něčemu podobné, nebo dokonce že „káfirské jazyky starořečtinu nepřipomínají…“
To, že jsou si dva jazyky v různých plánech podobné, ještě neznamená, že jsou příbuzné. Podobnost a příbuznost je třeba přísně oddělovat.
Podobnosti lze dosáhnout vzájemným působením nebo nezávislým paralelním vývojem, zatímco příbuznost je dána jen společnými předky.