– Jména s četností pod 200 lidí (Hrdonka, Levora, Švihla) mají jednoho předka ze 17 století (po třicetileté válce).
– Většinou i běžné jméno (jako třeba Dvořák v mém rodokmenu) má v okruhu 10 km jenom jednoho předka ze 17 století.
– V tom 17 století byla příjmení mnohem různorodější a velká část jich zanikla. Na druhou stranu řada příjmení vznikla chybným přepisem toho samého.
– Řekl bych, že muži byli stabilnější. Nejstarší syn zdědil chalupu, dcery šly za mužem do sousední vesnice. Mladší synové se buď přiženili, nebo si postavili novou chalupu – to většinou ve stejné vesnici, kde se narodili nebo ve vesnici manželky. Nejmladší často neměli nic, a tak se neženili vůbec.
– Ženy často umíraly při/po porodech a tak muži často mívali další ženy, někdy i 3. Našel jsem i jednoho s 5 ženami.
– Křestní jména se dávala podle Kmotra, takže se víceméně točily pořád dokola. Nejdál jsem se zatím dostal do roku 1613, nevím jak to bylo dřív. Ale nejčastější ženská jména byly dlouho: Anna, Dorota, Marie, Magdalena, Mariana (Maria Anna), Ludmila, Barbora a ještě občas Uršula. Jiná jména byla výjimečná (Regina, Volfganaga, Rosalie, Zuzana). Mužských bylo víc, kromě dneska běžných ještě Laurentin, Volfgagng, Prokop a Adalbert (tam si nejsem jist do jaké míry je to překlad německého kronikáře z českého Vojtěcha)