Ale i když budu Greenovi věřit, úvaha nahlíží Vesmír jako statický obrázek. Ve skutečnosti jsou všechny ty částice v pohybu (dobrá, i pohybové stavy nechť jsou diskrétně kvantovány) a přeměně – a zde přichází ke slovu náhoda, např. v jakém čase se taková přeměna (např. radioaktivní rozpad neutronu) stane, či zda dvě srážející se částice se reakcí přemění v obou identických částech Vesmíru, když pravděpodobnost proběhnutí reakce je např. jen 50 % (a to mohou mít některé reakce mnoho kanálů, tedy potenciálních průběhů, od pružného rozptylu přes nepružný až ke složitějším přeměnám). Připustím-li tedy, že v daném okamžiku je daná část Vesmíru totožná s jinou, vůbec to neznamená, že budou probíhat i stejné změny (interakce částic), tedy že bude shodná i dynamika dějů v něm.

A protože naše vnímání reality je dáno právě interakcemi, považuji slova „taková záplata bude vypadat stejně a vyvolávat stejné pocity jako ta naše“ za velmi troufalá.

Ale mohu se samozřejmě mýlit, a je to asi víc než pravděpodobné, nejsem fyzikem jako Green. Ale zkusil jsem přidat tento názor – možná nastartuje nějakou diskusi.