Princip ekvivalence (rovnost setrvačné a gravitační hmotnosti) byl velmi přesně experimentálně ověřen pro „řádnou“ hmotu. U elementárních částic antihmoty však lze alternativně předpokládat, že na základě CPT symetrie bude jejich efektivní gravitační hmotnost právě opačná než hmotnost setrvačná (přitahování dvou antihmot, ale odpuzování hmoty a antihmoty!), dokonce by to mohlo vysvětlit některá kosmologická pozorování (http://www.physorg.com/news/2011-04-antimatter-gravity-universe-expansion.html; http://phys.org/news/2012-01-repulsive-gravity-alternative-dark-energy.html; http://www.physorg.com/news/2012-01-repulsive-gravity-alternative-dark-energy_1.html).

I z tohoto důvodu v CERNu probíhal experiment ALPHA a připravují se mnohem přesnější experimenty AEgIS a GBAR (http://physicsworld.com/cws/article/news/2014/apr/07/interferometry-tips-the-scales-on-antimatter; http://arxiv.org/abs/hep-ph/9412234), které se snaží vyprodukovat a zachytit dostatek antihmoty (antiprotonů), který by umožňoval změření jejích gravitačních vlastností. Výsledky ALPHA jsou zatím velmi nepřesné – i když se zanedbává možná systematická chyba, poměr efektivní gravitační hmotnosti k hmotnosti setrvačné leží mezi -12 a 75 (http://www.nature.com/ncomms/journal/v4/n4/full/ncomms2787.html) – experimentálně ověřené hranice jsou tedy daleko od předpokládaných hodnot -1/+1.

Mé znalosti nestačí na to, zda je třeba navíc uvažovat, že antiprotony nejsou elementární a hlavním přispěvatelem k jejich hmotnosti není vlastní hmotnost antikvarků, ale relativistický příspěvek silné interakce mezi nimi, pro který „opačnost“ hmotností platit vůbec nemusí, takže odlišnost gravitačního chování by byla jen zlomková a nepřesnost měření by pro ověření/vyvrácení musela být opravdu malá. V případě elementárních leptonů (elektron vs. pozitron, jak o tom mluví článek) na to experimentální možnosti vůbec nestačí a asi dlouho stačit nebudou.