Student World

Poslední komentáře uživatele

• 22.01.2012, 10:53 Jde o chybu překladatele/ky ze skovenštiny: Správně je: Tkáň, tkáňový, tkáňová, tkáňové atd. Klubera. Higgsovo pole a mnohobarevný kosmický supravodič
• 21.01.2012, 22:59 Mohl by mi někdo, nejlépa autor článku, nebo spíš jeho překladatel vysvětlit, co je míněno výrazem: Tkanivo. V tkalcovské teminologii se takový výraz nepoužívá. Děkuji předem, Klubera. Higgsovo pole a mnohobarevný kosmický supravodič
• 18.01.2012, 20:55 Psal se rok 1954, příští rok to už bude šedesát let. Při jedné probíhající vlně omezování textilního průmyslu, jsem byl v důsledku likvidace textilky, kde jsem byl zaměstnán, komunistickým totalitním režimem v rámci budování socializmu nuceně nasazen na jeden rok do stavebnictví. Firma, které jsem byl přidělen, se zabývala většinou vojenskými stavbami. Kromě ubytovacích jednotek pro důstojníky, bylo jedním úkolem této firmy i vybudování silniční přípojky ke zmíněným bytovým jednotkám. Zde jsem se poprvé ve svém životě seznámil s výrazem makadam. Ale vezměme to popořádku. Nejprve bylo nutno pro uvedenou silniční přípojku vyhloubit lože. Poté došlo k navážení makadamu z blízkého kamenolomu. Byl to kámen různé velikosti, od holubího vejce po telecí hlavu. Tento kámen se prostě sypal z vyklápěcích nákladních aut do připraveného lože, bez nějaké další manipulace, kromě jakés takés úpravy roviny povrchu. Takže o nějakém dodržování vhodné zrnitosti kameniva už vůbec nebyla řeč, což s odstupem času vidím jako zásadní chybu. O tom však dále. Přišel den D, kdy správa lomu oznámila, že objednané množství kamene je vyčerpáno. U stavební firmy došlo ke zděšení, protože podloží silniční přípojky ještě zdaleka nebylo cele připravené pro kladení nadloží. Při interním vyšetřování tohoto případu stavební firmou vyšlo najevo, že kámen byl kromě regulérního odběru, odebírán také fiktivně. A to systémem: vlk se nažral, a koza zůstala celá. Někteří z řidičů nákladních aut totiž odběr kamene na dodacím listu někdy jen potvrdili, ale neodvezli. Jelikož to nebylo daleko, mohli švindlující řidiči ušetřený čas prosedět v hospodě. Správa lomu však trvala na tom, že kámen byl odebrán a více že nedodá. Co teď, čas dohotovení stavby se kvapem blížil, silniční přípojka nebyla hotová a kamene, tedy makadamu, se nedostávalo. Pro stavební firmu nebylo vyhnutí, než se obrátit na malý kamenolom v majetku obce v blízkém okolí. Zmíněna obec po zdlouhavém zdráhání nakonec souhlasila s tím, že si odběratel musí kámen sám natěžit a naložit. Každý si může domyslet, že při takové přípravě silničního makadamu, jeho kvalita, co do správné zrnitosti, dostala na frak. Ale podloží se přece jen dotáhlo jakž takž do konce, položilo se nadloží a přijel valcíř, starý bručoun s parním válcem. Pamatují se na jeho křik: „Kluci mizerný, ta silnice musí mít bombírunk (vypouklost), přihoďte šotolinu na prostředek, aby se tam nedržela voda, kolikrát vám to musím říkat. To by se ta silnice brzo rozsypala“. Snad ta jeho pečlivost nakonec přinesla ovoce tím, že alespoň z části napravila hříchy vinou nekvalitního makadamu. Abych nezapomněl, že slovo makadam vlastně znamená jméno anglického stavitele, tedy Mac Adam, což jsem se dozvěděl až pět nebo šest let později v nějakém časopise. Na celou tuto historku jsem si vzpomněl při maléru se stavbou dálnice, ventilovaném televizí, kde se při sondáži základů stavby přišlo na podivnou „sofistikaci“ technologického postupu, tj. udivující nahrazování základového kameniva, tedy makadamu stavební sutí. Méně udivující shledávám však obhajobu mluvčích stavebníků dálnice: „že oni nic nezanedbali“. Asi tomu sami věří. Jen jim možná dosud nikdo neprozradil, co ten makadam vlastně je. Kdyby bylo možné dálnice a železnice až na dno podkladního lože „prosvítit“ nějakým tomografem, asi bychom se všichni divili, co tam leckde místo makadamu je. Zhruba před dvaceti lety jsem slyšel vyprávět člověka, který prošel kdejakou stavbou. Jeho paměti se kromě jiného týkaly také stavby vojenského opevnění na hranici s Německem v letech 1936 - 1938. O vysoké odolnosti tohoto opevnění hovořil s velkým nadšením. Sám jsem tato opevnění s ostatními kluky z naší vesnice prolézal a obdivoval krátce poté, když německá armáda skončila jejich neúspěšně rozstřelování pomocí různých zbraní, rozumí se zbraněmi tehdejší doby. Tuto odolnost mnou zmíněný pamětník přičítal nějakému inženýrovi, který uplatnil, nebo dokonce vymyslel k tomu potřebnou a dostatečně účinnou metodu. Tuto metodu výše zmíněný pamětník vysvětloval tak, že se kamenivo, ze kterého se budovalo zdivo opevnění, skládalo z přísně dodržovaných třetinových podílů podle velkosti zrna, a to hrubé, střední a jemné. Což nápadně připomíná historku o Mac Adamovi, a jeho vynálezu moderního postupu ve stavebnictví. A jak vidno, nejen silnic. Princip tohoto vynálezu zřejmě spočívá v maximálně možném vyplnění jakýchkoli dutin v podloží, nebo základním zdivu kamenivem s vhodnou zrnitostí, aniž by bylo nutné kameny opracovávat. A tím omezit množství nutného cementového pojiva, jako je tomu například u základů budov, kde toto pojivo má menší odolnost vůči nárazům a působení mrazu než kámen. A zejména tam, kde nějaké pojivo vůbec nelze použít. Což je běžné u silnic a železnic. Inu chytrost nejsou žádné čáry. První pokusy o stavbu dálnic