Elektrody na všemožných současných zobrazovacích zařízeních se vytvářejí ze směsi oxidu cínu a india (ITO), která se jako tenká vrstva nanáší na podkladový průhledný povrch. Směs obou oxidů je výborně vodivá a sama o sobě také samozřejmě průhledná, tyto vlastnosti jsou však vyváženy finanční náročností výroby (ultračistý provoz, nutnost vakua…).
Výzkumníci proto zkusili alternativu: vytvořit tenkou průhlednou směs odpařováním. Inspirací jim údajně byly povlaky, které po sobě na dně hrníčku zanechává káva. Ivan Vakarelski z Institute of Chemical and Engineering Sciences v Singapuru použil suspenzi zlatých částeček o průměru 20 nm. Na skleněné destičce se speciálně upraveným plastovým povlakem nechal směs odpařit. Když se přidala povrchově aktivní látka a teplota snížila na 4 C, vznikla po odpaření kapaliny zasíťovaná struktura zlata s ještě lepší vodivostí než ITO. Vrstvička byla průhledná a podle Vakarelskiho „jemnější než hedvábí“. Jediný problém je, že tímto způsobem vznikla zatím síť jen o několika málo cm2.
Tato technologie by se každopádně do praxe mohla dostat poměrně snadno, výroba je nenáročná, spotřeba zlata minimální a vlastnosti sítě lze upravovat změnou velikost zlatých nanočástic i úpravou nosného skleněného povrchu.
Zdroj: New Scientist
