Tři možnosti:
– je to náhoda
– slova spolu etymologicky opravdu souvisejí
– slova spolu sice nesouvisejí, ale právě kvůli náhodné podobnosti se řepa dostala do pohádky (dejme tomu bylo původně více verzí pohádky, ale „evolučně“ zvítězila verze s řepou)
Odpovídá lingvista Petr Strossa:
Já si sice myslím, že v pohádce je řepa a ne třeba kedluben prostě proto, ze pohádka je dost stará a řepa je hodně stará pěstovaná plodina, na rozdíl od třeba kedlubnu… Samozřejmě má přitom dost velký kořen, proto v pohádce není např. mrkev, přestože ta se taky pěstuje hodně dlouho. (Vycházím ze starobylosti slov, resp. jejich rozšíření v různých indoevropských větvích, které o té starobylosti svědčí.)
Ovšem asi skutečně nelze jen tak opomíjet fakt, ze zatímco základem slova „řepa“ je pravděpodobně kořen *REEP / *RAAP, základem slova „sveřepý“ jsou údajně kořeny *SWE a *REEP, jejichž kombinace původně znamená něco jako „sám se chytající“, „sám se držící“, a od toho odvozeně „divoce rostoucí“ a dále (později) „divoce vyhlížející“. Etymology přitom zatím nenapadlo dávat do souvislosti to první *REEP / *RAAP s tím druhým *REEP. (To není nic neobvyklého, v praindoevropštině je většina kořenů homonymních, což nejspíš znamená, že je nemáme rekonstruované úplně se všemi nuancemi, které se v nejdávnějších dobách rozlišovaly, a co je horší, ani si neumíme pořádně představit, v čem by ty nuance mohly spočívat…)
Pokud by tam ale souvislost byla, mohlo by to znamenat, že řepa je svým charakterem cosi „držící se“ a nechtějící se pustit, tedy nevyškubnutelné! A o tom je pak cela pohádka, jejíž stáří může byt vpravdě praindoevropské.
Z druhé strany se samo nabízí interpretovat „sveřepý“ podle vzoru „svéhlavý“ — tedy jako „mající svou řepu“! (Přičemž v lidovém povědomi mohla hrát roli představa, ze když má někdo svou řepu a drží se jí, tak ho nelze jen tak „odsunout“, přesně v duchu zmiňované pohádky, a od toho pak mohlo vzniknout chápání „sveřepý“ = „neústupný“ ap. …)
