Lidský mozek není jen větší než dejme tomu psí, ale také hustěji propojený. Podobné vlastnosti mají mít i města. Velké město není jen např. pěti kopiemi menšího poskládanými vedle sebe, ale obsahuje mnohem více komunikační infrastruktury, například dálnic, respektive sjezdů z nich. Jinak by zkolabovalo nebo alespoň nefungovalo efektivně.
Zatímco růst mozku řídil přírodní výběr, o růst měst se starají politici a neviditelná ruka trhu (ta je ostatně velmi blízkou analogií přírodního výběru). Oba procesy lze ale popsat obdobným matematickým modelem. Alespoň to uvádí neurobiolog Mark Changizi z Rensselaer Polytechnic Institute. Podle něj například platí, že s tím, jak roste plocha města nebo objem mozku (pokud se podíváme na různé živočišné druhy), mění se i jejich struktura a roste i počet synapsí nebo třeba exitů dálnic – nikoliv ovšem lineárně, ale exponenciálně s exponentem 9/8 (tedy „spojnice“ musí růst rychleji než vlastní mozek/město). Shodné matematické vztahy lze podle Changiziho najít i mezi růstem počtu dálnic a určitého počtu neuronů (pyramidálních) apod.
Zdroj: Sciencedaily
