Nově publikované výsledky údajně dokumentují další zvláštní vlastnost umělě připravených látek: antistlačitelnost.
Samozřejmě je otázkou, co se má označovat jako metamateriál. Je lepší přesná definice, nebo si vystačíme s poněkud vágním tvrzením, že metamateriál je všechno, co se chová nějak divně/antiintuitivně?
Pokud se přikloníme k druhému výkladu, pak za metamateriál můžeme prohlásit i něco na způsob pružiny, která na působící sílu reaguje v opačném směru: při stlačení se vymrští nad původní délku – a naopak. Přece jen se ale zdá, že zde figurují zásadní rozdíly např. oproti látkám zajišťujícím neviditelnost. U neviditelnosti totiž „divné“ ohýbání vln funguje konstatně, u antistlačitelných metamateriálů musí být jednorázové nebo jinak omezené (? – ale pochopitelně nic nelze stlačovat ani roztahovat do nekonečna).
Každopádně je zajímavé spekulovat, kde by se podobné materiály daly uplatnit. Druhá otázka, co všechno může fungovat takhle divně, „opačně“? Třeba kdybychom se pokusili vyvinout metamateriál, který by se po přiložení studenější látky zahřál, narazili bychom na neúprosné termodynamické zákony. (Určitě tak fungují nějaké systémy typu termostatu, ale do nich musí zvenku přitékat energie. Asi bychom neřekli, že v případě termostatu jde o „materiál“, alespoň ne ve smyslu něčeho homogenního.)
Podrobnosti Computerworld.cz.
