Vědci z japonské Hokkaido University si vzali mapu okolí Tokia. Na místo Tokia položili vstupní kolonii hlenek, na místa dalších měst pak zdroje potravy (kousky ovesných vloček odpovídající velikosti města). Hlenka rostla samozřejmě tak, aby její buňky kolonizovaly místa, kde najde jídlo. Výsledně tak vznikla síť, která se shodou okolností téměř kryje se skutečnou sítí železnice této oblasti. V první fázi se hlenka šířila „plošně“ všemi směry, ale posléze na místě zůstala příslušná síťovitá struktura mycélií propojující jednotlivé zdroje potravy.
Nejde sice o klasickou úlohu obchodního cestujícího, ale o podobnou optimalizaci/minimalizaci celkové délky „propojení“ izolovaných zdrojů. Hlenka navíc vytváření síť redundantní, kdy jsou některá propojení násobena a síť se nerozpadne ani po náhodném přerušení některého spojení – je tedy robustní/odolná proti chybám, což je samozřejmě klíčové i pro reálné počítačové i dopravní sítě. Ne že by vědci plánovali použít hlenky k návrhu infrastruktury namísto matematického modelování, ale na základě popisu jejich chování by mohly být vyvinuty nové matematické modely optimalizačních postupů.
Není to první příklad toho, jak hlenky dokáží najít optimální cestu za potravou – před několika lety byly provedeny experimenty, ve kterých dokázaly najít nejrychlejší cestu bludištěm.
V čele vědeckého týmu stál Atsushi Tero a článek na toto téma vyšel v lednovém vydání Science.
Zdroj: ScienceDaily
