Což zkusit vývoj umělé inteligence trochu jinak? Nešlo by se inspirovat úkoly, které kromě člověka zvládnou i některá chytřejší zvířata, a zkusit v první fázi sestrojit dejme tomu umělého šimpanze či slona?
Samozřejmě, že takový přístup se nehodí pro konverzační programy; původní Turingův test je založen právě na simulaci rozhovoru. Na druhé straně, vlivný je i přístup, podle nějž se nám nepodaří umělou inteligenci vyvinout pouze jako digitální reprezentaci, ale bude muset mít i fyzické tělo – tedy inteligentní bude ne samotný software, ale robot.
Jedna ze schopností inteligentních živočichů se týká toho, že se rozpoznají v zrcadle. Dokážeme to naučit i robota? Taková schopnost by se hodila i bez ohledu na AI. Úkoly „pohnout s vlastní paží“ a „pohnout s překážkou“ je třeba řešit jinak, robot se svým kamerovým systémem by se měl dokázat na sebe podívat zvenku a rozpoznat se od okolí, což vlastně poznání se v zrcadle docela odpovídá…
Podrobnosti Computerworld.cz.
Poznámka: Zajímavé (a pro každého relativně snadné) je zkoumat, zda se v zrcadle rozpozná pes. Samozřejmě by se dalo namítnout, že obraz pro něj jako živočicha orientujícího se hodně čichem sám o sobě nenese potřebnou informaci (v zrcadle se prokazatelně poznají sloni, delfíni, šimpanzi a krkavcovití ptáci, tedy tvorové podobně jako člověk především vizuální). To ale není úplně pravda, pes na obraz v zrcadle někdy reaguje – jen se zdá, že ho pokládá za jiného psa.
