Hlavním cílem projektu je zvětšit zobrazovací plochu mobilu, respektive efektivní zorné pole.
Když se mikroleketronika dá „vlepit“ do papírového nebo polymerového substrátu, neměl by ani u čoček být v principu žádný problém. Elektroniku je ovšem třeba vyrobit zvlášť, vyžaduje teplotu, kterou by čočky nevydržely, čili celá struktura se nedá sestavit přímo „na čipu“ a vyžaduje náročnější výslednou montáž. Elektronika je ale dostatečně miniaturizovaná na to, aby přes omezený prostor na čočce nebránila ve výhledu.
Napájení čočky prototypu se odehrává vzdáleně pomocí rádiových vln.
Možné využití těchto displejů by bylo třeba pro hráče (obdoba různých brýlí), ještě zajímavější je ale poskytování dodatečných informací při běžném pohybu prostředím. V reálném čase fungující překladač by mohl třeba při konverzaci zobrazovat titulky cizího jazyka, navigace by nám při chůzi po městě promítala před oči různé šipky apod. Čočka má fungovat tak, že uživateli zobrazuje dodatečné informace, jako by byly asi metr před jeho očima.
Zdroj: New Scientist
Na toto téma viz také: Auta, která vidí za roh i skrz zdi, starší obdobný projekt téže instituce Kontaktní čočky s čipem
