Už dávno v předpočítačových časech v 50. a 60. letech bylo učiněno několik pokusů, jak by vůně mohly doplňovat filmy promítané v kinech. Výsledky byly ovšem dost katastrofální, diváky rušilo hučení vháněcích ventilátorů. Příjemnost vůně pro člověka silně záleží na její koncentraci, látka navíc ve vzduchu přetrvává a nepředvídatelně se míchá s dalšími vůněmi nebo se chemicky degraduje na mnohdy odporně páchnoucí rozkladné zplodiny.
Kenichi Okada z Keio University v Tokiu s kolegy nyní přichází s dalším pokusem. Chtějí využít technologie současných inkoustových tiskáren a namísto inkoustu zahřát a odpařit vonnou esenci. Zatím se experimentovalo s vůní citronu, vanilky, levandule, jablka, skořice, grapefruitu a máty. Má tento pokus šanci na úspěch a jaké se nabízejí možné aplikace?
Podrobnosti Computerworld.
