Sex jako obrana proti rakovině?

Biologie |

Sexuální rozmnožování je až dalším stupněm, který přišel po oddělení somatické a zárodečné linie. V evoluci hovoříme o hrdlu lahve (bottle neck), nicméně podobný proces probíhá i na úrovni organismů. Máme obrovské množství buněk, základ novému organismu dá ovšem pouze jedna z nich.




 Na Science Worldu jsme již publikovali celou řadu článků týkajících se vzniku sexuálního rozmnožování, například o hypotéze Červené královny. Richard Dawkins ve své skvělé knize Příběh předka přistupuje k celé otázce trochu jinak.

 Sexuální rozmnožování je totiž až dalším stupněm, který přišel po oddělení somatické a zárodečné linie. V evoluci hovoříme o hrdlu lahve (bottle neck), nicméně podobný proces probíhá i na úrovni organismů. Máme obrovské množství buněk, základ novému organismu dá ovšem pouze jedna z nich. Ať už v těch dalších došlo k jakkoliv užitečným mutacím, dále se neuplatní.

 Titulek článku je poněkud zavádějící v tom smyslu, že dále popsaný mechanismus nevysvětluje sexuální rozmnožování jako takové, ale pouze oddělení somatické a zárodečné linie. K tomu dochází i u hermafroditů. Naopak někteří jednobuněční tvorové si míchají genomy, tj. de facto provozují sex, ovšem k oddělení linií u nich nedochází (jak by také mohlo, když jsou jednobuněční). Navíc v tomto případě bakterie vyměňující si geny ani nemusí být příslušníky stejného druhu (což je ale zase tvrzení trochu sporné, protože zde chybí vymezení druhu jako skupiny, která se rozmnožuje mezi sebou, ale s nikým jiným).

Pokud se tedy budeme zabývat bottle neckem u mnohobuněčných, k čemu je dobrý? Snad proto, že opačný případ (vegetativní rozmnožování „klony“) s sebou nese celou řadu problémů; i když se také vyskytuje, nepřevládá. Představme si mnohobuněčný organismus, který se prostě na svých koncích odlamuje, a tak vytváří nové organismy. Jenže v tu chvíli se v takovém organismu hromadí nové mutace. Jaké z nich budou vytvářet příští generaci? Jistě ty, které se nejrychleji dělí a nejvíce se jich tedy dostane do odlamované části. Buňky zmutované na rychlejší dělení tak budou fungovat jako rakovina. Namísto spolupráce geneticky téměř stejné populace buněk a vytváření specializovaných tkání dojde k selekci na rychlost dělení, eventuálně rychlost odlamování.

U některých rostlin to nicméně takto přesto funguje, u živočichů nikoliv. Proč zde existuje rozdíl? A z druhé strany, pokud oddělení zárodečné a somatické linie je tak výhodné, proč se tak málokdy vyskytuje bez sexuálního rozmnožování? (Hermafroditismus je z tohoto pohledu sexuální rozmnožování jako každé jiné.)

 

Zdroj: Richard Dawkins: Příběh předka, Academia 2008











Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.