Spíše než k vteřinovému lepidlu by prý princip šel přirovnat k cementu. Larva nejprve kápne na pevný podklad hydrofobní kapku tuku, čímž se z povrchu odstraní voda a umožní se kontakt vlastního lepidla s podkladem. Následuje samotné přilepení, když druhou vrstvu představuje speciální fosfoprotein.
Svijonožci mají dvě stádia larválního vývoje. V tom prvním žije larva volně v planktonu podobně jako u jiných korýšů. Pak se však trvale přichytí, nejčastěji na nějakém kameni mořského dna, pomocí zvláštních vějířů víří vodu a živí se jejím filtrováním.
Výsledky, které se podařilo získat pomocí pokročilých zobrazovacích technik, např. dvoufotonové mikroskopie (nová varianta fluorescenční mikroskopie), byly publikovány v Nature Communications. Poznatky by se mohly uplatnit při vývoji nových adheziv pro mikroelektroniku i medicínské implantáty (jde o biokompatibilní materiál), ale naopak i odolných nátěrů lodí. Živé organismy přichytávající se trupu lodě plavidlo samozřejmě poškozují, navíc tímto způsobem může docházet k zavlékání invazních druhů na jejich nová působiště.
Zdroj: Phys.org
Poznámka: Darwin byl vilejši (svijonožci a vilejši jsou synonyma, nebo je jedno podmnožinou druhého?) přímo posedlý. Uvádí se, že kromě normální pracovny měl ještě jednu místnost určenou právě ke studiu (hlavně pitvání) vilejšů. Jeho děti se pak na návštěvách při prohlídkách domů ptaly „a kde máte vilejšovnu“? Nebo se to tak alespoň traduje…
