Nejedná se o nějaký „heterogenní“ vznik pozemského života. Modifikované kódy mají organismy, co se v evolučních žebříčcích nacházejí na různých místech (mykoplasma, nálevníci, jednobuněčné řasy, mitochondrie některých organismů…) a v minulosti měly tedy kód univerzální. I když tyto změny vznikaly nezávisle, jsou si podobné (takže určitá změna je prostě pravděpodobnější než jiná). Hlavní změnou je, že terminační (stop) kodóny se začaly používat ke kódování nějaké aminokyseliny.
Jakým mechanismem k těmto změnám dojde? Předpokládá se nejčastěji následující postup. Určitý triplet vymizí z genomu, což se fenotypově nemusí jinak projevit. Genetický kód je „degenerovaný“, tj. stejnou aminokyselinu i nadále kódují jiné triplety. Pak zmizí tRNA, který triplet čte (není potřeba, proti vymizení jejího kódování nepůsobí selekce). Pokud se ale triplet náhodnou mutací objeví znovu, začne působit selekce na vznik tRNA, která ho přečte alespoň nějak. Nejspíš ale existují i jiné mechanismy – u velkých genomů se nezdá být pravděpodobné úplné náhodné vymizení tripletu z genomu.
Zdroj: Jaroslav Flegr: Úvod do evoluční biologie, Academia, Praha 2007
Tyto drobné rozdíly jsou důležité hlavně z následujícího důvodu: ukazuje se, že i samotný genetický kód nějak podléhá evoluci a změnám. Nemusel tedy vzniknout najednou, nefunguje systémem „všechno, nebo nic“. Mohl se vyvinout z nějaké jednodušší podoby, kdy bylo třeba méně aminokyselin a přiřazovaly se dvojici bází, ale naopak původně mohlo být aminokyslein více a každému tripletu odpovídala jiná aminokyselina apod.
Viz také:
Proč je genetický kód degenerovaný?
Kde se v genetickém kódu berou nové aminokyseliny
Hledání první aminokyseliny – evoluce genetického kódu z jiné strany
Kontrolní součty v DNA
