***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Podle všeho v prefrontální kůře. Lidé s lézí v této oblasti jsou schopni „obracet“ pořadí určitých činností, které na sebe navazují, nejprve se utřou do ručníku a až pak si jdou umýt ruce apod.
Namáhání prefrontální kůry lze sledovat i metodami zobrazujícími lidský mozek. Tato část je aktivní, jakmile se snažíme rozpoznat nějaký „systém“. Aktivuje se třeba při pokusech, kdy má člověk k vybrané kartě přidat z balíčku nějakou jinou. Vzápětí mu je vždy oznámeno, zda se trefil správně. Nakonec odhalíte příslušné pravidlo (stejná barva apod.) a v tu chvíli aktivita v této části mozku poklesne.
Organizátor pokusu se pak může uchýlit k drobnému triku, kdy pravidlo za běhu změní. Najednou začnete odpovídat špatně. Je třeba zjistit, co se vůbec stalo a nakonec prokouknout nový předpis, podle kterého se k sobě mají karty řadit.
Magnetická rezonance dává zhruba následující obraz toho, co se děje v prefrontální kůře během pokusu. Vždy, když člověk vytvoří správnou dvojici, mezi neurony prefrontální kůry se rozlije množství dopaminu, který vede k posílení příslušného „zapojení“. S každou další kartou se do takovéhle sítě zapojuje více a více neuronů prefrontální kůry. Jakmile je pravidlo nalezeno a správné odpovědi se začnou dostavovat automaticky, nejsou už provázeny dalším uvolňováním dopaminu.
Po změně pravidel se nejprve aktivuje jiná vymezená část mozku, „zaznamenávač konfliktů“ (na vnitřní ploše čelních laloků). Odtud pak jde signál do prefrontální kůry, který vyvolá její novou aktivitu. Prefrontální kůra pak bude schopná oddělit zrno od plev, tedy informace nepodstatné od podstatných („aha, teď nezáleží na barvě, ale na hodnotě karty“). Nebýt toho, byly bychom naprosto zavaleni kauzalitami falešnými (což stejně jsme, od pavěd po duševní choroby se vesměs jedná právě o přesvědčení o ve skutečnosti neexistujícím spojení mezi různými jevy).
Mimochodem, prefrontální kůra se aktivuje také ve chvíli, kdy lžeme – potřebujeme speciálně sledovat, co říkáme, abychom se do svých konstrukcí nezapletli.
Zdroj: Carl Zimmer: Jak se duše stala tělem, Galén, Praha 2006
