Prvním vládcem vzduchu byl již v prvohorách hmyz. Například vážky tehdy dosahovaly relativně obřích rozměrů a jejich dalšímu zvětšování zabránila až omezení platná pro velikost hmyzího organismu jako takového. Ve druhohorách se pak králi nebe stali dodnes populární ptakoještěři…
Ptakoještěři sice nebyli předky ptáků (tento omyl již zvolna mizí i z obecných představ), nicméně přesto s nimi vykazovali řadu podobností – převážně jako důsledek konvergence dané shodným prostředím. Byli již zřejmě nějakým způsobem teplokrevní, porostlí peřím či srstí. Někteří krmili svá mláďata, navíc zřejmě žili ve skupinách podobných ptačím hejnům dnešních vodních ptáků.
Rozdíl mezi nimi a ptáky byl především ve stavbě křídla (to ptakoještěří bylo spíše napjatou tenkou blánou). A ač předešlé řádky ukazují ptakoještěry jako plazy velmi vyspělé, v porovnání s pozdějšími ptáky měli také podstatně menší mozek (respektive poměr předpokládané váhy mozku k váze celého těla).
V období křídy řešili ptakoještěři vzrůstající konkurenci ptáků především zvyšováním svých tělesných rozměrů. Od maličkého, jen několik desítek centimetrů velkého jurského pterodaktyla se došlo až k pteranodonovi, který disponoval křídly o rozpětí až 8 metrů (délka těla 2 metry). Pro srovnání: prapták archeopteryx měl v období jury velikost dnešního holuba. Obrovská křídla umožňovala snadno plachtit, což ušetřilo energii vynakládanou na let. Ptakoještěři zkoušeli zřejmě také celou řadu životních stylů – někteří se zřejmě stali nočními dravci připomínající současné netopýry.
Na konci křídy však ptakoještěři spolu s ostatními dinosaury mizí v období velkého vymírání.
(Zdroj: Josef Beneš, Zdeněk Berger: Pravěká zvířata, SPN, Praha, 1992)
