Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Krysy si asi o jedech říct nedovedou

Krysy i potkani jsou tvorové inteligentní, o tom není sporu, a též sympatičtí (což už je naopak tvrzení subjektivní). Lidé je vesměs nemají rádi a hubí je, takže není příliš důvod, proč by o schopnostech krys měly existovat nějaké pozitivní mýty – dejme tomu na rozdíl od toho, že mnozí pejskaři budou přeceňovat schopnosti svých čtyřnohých miláčků.

Existuje všeobecné přesvědčení, že krysy se navzájem varují před otrávenými návnadami. Jak je to ve skutečnosti? Faktem je, že už krysí embrya se „učí“ – z krve matky zjišťují, co právě sežrala, a po narození budou mít tendenci pokládat tuto potravu za nezávadnou. Krysátka pak získávají podobný druh informace z mateřského mléka.

V 80. letech byly provedeny experimenty, které ukázaly, že krysy skutečně dokáží přenášet na své kolegy preference určitého typu potravy. Děje se tak téměř jistě čichem (nezávisí to totiž na stáří krysy, pohlaví ani dalších okolnostech, tj. mechanismus musí fungovat na celkem „nízké“ úrovni). Zajímavé je, že tímto způsobem mohou krysy zapomenout i na již předtím získaný odpor: krysa, které po potravě vonící po X bylo špatně a nyní se jí vyhýbá, se do jídla X klidně opět pustí poté, co potká krysu, z níž je X cítit („snědla to a žije, u mě to asi byla náhoda“?).

Naopak to ale moc nefunguje. Původně vědci předpokládali, že krysy budou mít spíše tendenci se učit při výběru potravin od někoho, kdo má „větší zkušenosti“ – třeba od krysy, která se více vzdálila od jejich hnízda. Výsledky to však nepotvrdily. Stejně to dopadalo, když se krysa, které se udělalo z určité potraviny špatně, pokusila předat tuto informaci ostatním – ze dvou nabízených jídel si vybrala to druhé, ostatní se tím však neřídily.

Zdá se tedy, že krysy mnohem více spoléhají na individuální zkušenost, sociální učení u nich funguje jen v „pozitivní rovině“. Dokonce až tak, že i krysy se nejraději krmí na místech, kde se už předtím krmily jiné krysy, a to bez ohledu na to, že bylo vidět, jak se jim pak udělalo špatně.

 

Zdroj: Friederike Rangeová: Zvířata jsou chytřejší, než byste si mysleli, Plejáda, Plzeň 2010

 

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru