Vědci z Astrobiology Centre (INTA-CSIC) zveřejnili v časopisu Chemistry & Biodiversity článek o možnosti, že tato látka je prekurzorem celé řady složitějších organických sloučenin. Marta Ruiz Bermejo a její kolegové zjistili, že rozpuštění berlínské modři v amoniaku (reakce se prováděly několik dnů při pH 12, v bezkyslíkatém prostředí a při teplotě přes 70 C; poznámka: jak udržet amoniak za těchto podmínek v roztoku?) může vést například ke vzniku močoviny, kyseliny hydantoinoctové nebo kyseliny mléčné. Berlínská modř vlastně funguje jako „zakonzervovaný kyanovodík“ a vede k reakcím, které z „obyčejné“ molekuly kyanovodíku probíhají obtížněji.
Z močoviny pak zase může vznikat pyrimidin, který je základem bází v nukleových kyselinách. Z hydantoinoctové octové kyseliny mohou vznikat peptidy, z kyseliny mléčné zase kyselina jablečná, která může fungovat jako přenašeč elektronů v redoxních reakcích sloužících k získávání energie.
Výsledkem těchto reakcí může být i hematit, který se v podobě „železných pásků“ nalézá ve vrstvách starých asi 2 miliardy let. Ty se obvykle dávají do souvislosti s růstem koncentrace kyslíku, který vysrážel železo do podoby nerozpustných železitých oxidů. Předvedená teorie tedy podává alternativní model vzniku pásků.
Na závěr, samotná berlínská modř údajně mohla vznikat v atmosféře bohaté na dusík, metan a s ionty železa v roztocích čpavku.
Zdroj: Eurekalert
Pruská modř na anglické Wikipedii
Obrázek zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain
Poznámka: Existuje určité zmatení, co je pruská a co berlínská modř, viz např. zde.
