Náš předek nádor

Biologie |

Rakovina a evoluce mnohobuněčných živočichů spolu samozřejmě těsně souvisí. Nekontrolovaně se množící buňka se v této podobě objevuje až na úrovni mnohobuněčných živočichů. Jenže vazba může být ještě těsnější...




Speciální regulační mechanismy bránící buňkám v neomezeném dělení se objevily až před moderními živočichy (tj. dolní hranice pro existenci rakoviny je nějakých 600 milionů let, pravděpodobně ale více). Charles Lineweaver a Paul Davies ovšem přišli s teorií, která zachází mnohem dále. Podle nich není rakovina vedlejším efektem mnohobuněčnosti, ale první mnohobuněční živočichové mohli dokonce vypadat nějak jako nádory.

Oba vědci tvrdí, že o rakovině uvažujeme špatně; používáme termíny jako „jediná odrodilá buňka“ (stejnojmenná kniha). Jenže rakovinné buňky spolu podle nich naopak úzce spolupracují. Chovají se jako „organismus v organismu“, staví se své tělo, budují cévy živící nádor, metastázují, vyměňují si mezi sebou informace, prostě nejednají nezávisle.

Teorie tvrdí, že nádorové buňky jakoby znovu aktivovaly geny, které vytvářely prvotní mnohobuněčné organismy, později však byla jejich aktivita regulována v rámci dalších mechanismů/kaskád.

Podle autorů hypotézy nemá tento přístup jen teoretický význam. Ani při léčbě bychom k nádoru neměli přistupovat jako k „bakteriální kolonii“, kde buňky mutují nezávisle na sobě a vytvářejí celé spektrum různé rezistence na léčbu. Nádor má jen menší počet různých strategií přežití… (to by vlastně mělo znamenat, že léčba je snazší).

 

Jak ale upozorňují kritici, příslušná paralela podle všeho zachází příliš daleko. Je fakt, že nádor si dnes dokáže vyvinout např. vlastní cévy, které buňkám přivádějí živiny. Jenže copak je takovýhle cévní systém nějak evolučně starý nebo univerzální? První mnohobuněční živočichové ho měli jen stěží…

 

Zdroj: New Scientist – zde podrobnější výklad a diskuse

 

Poznámky:

– V článku se diskutuje rakovina pouze v souvislosti s mnohobuněčnými živočichy. Vyskytuje se ale přece i u rostlin.

– Má v této souvislosti smysl dumat o druzích typu žraloka, které podle všeho rakovinou prakticky netrpí (nebo, jak tvrdí jiné názory, je i tahle vlastnost žraloků jen mýtus)?

– Lineweaver a Davies nejsou genetici ani specialisté na evoluci, ale astrobiologové.

– Celé to působí skutečně dost divně… Maličko to připomíná dnes už zpochybňovaný Haeckelův zákon o tom, že ontogeneze opakuje fylogenezi; nakonec v nás ale neroste žádný „kopinatec“, proč by to mělo platit pro jiná evoluční stadia?

– Jak takovou hypotézu testovat? (Dejme tomu: Pokud by nádory byly nějak „předky zvířat“, měly by si být u různých druhů podobnější než jinak? Pár posledních přeživších buněk by už nedokázalo znovu nádor „postavit“?)

 

 











Komentáře

22.07.2013, 05:32

[...] odpovídá dávným organismům z počátku vzniku mnohobuněčných živočichů. (Viz článek Náš předek nádor; část diskuse bohužel vzala za své při změně redakčního systému). Paul Davies z Arizona [...]

18.04.2011, 14:55 hob

Kdo chce být živý, potřebuje dědičnost

Zdravím ještě jednou. Koukám, že se tu přetřásá téma živosti/neživosti nádorů, případně jejich podobnosti parazitům. Jak by ale mohla být „běžná“ rakovina nahlížena jako parazit (a tedy živá věc), když nemá dědičnost a evoluci? Tumor rolníka z 13. století není předkem tumoru jeho (pra)n-vnoučete žijícího v současnosti. Oba vyrašily na těle svého „hostitele“ nezávisle na sobě a oba zanikly, aniž by předaly dědičnou informaci. Z tohoto pohledu nejsou o nic živější, než třeba zlomenina zápěstí. (Kdyby někdo chtěl argumentovat tím, že ony dva tumory přece nebyly nezávislé, když je způsobilo stejné genetické zatížení, tak vězte, že to nestačí. Toto genetické zatížení není výsledkem selekce PRO vznik pořádného životaschopného nádoru, spíše je výsledkem neúspěšné selekce proti němu. Ostatně, ona i ta zlomenina zápěstí může jevit pseudodědičnost: stačí, aby se dědily křehké kosti, nešikovnost nebo záliba v míčových hrách – ideálně všechno v dárkovém balíčku.) Něco jiného je případ „jednobuněčného psa“ (třeba http://www.osel.cz/index.php?clanek=2048) a nemoci tasmánských ďáblů. V těchto dvou případech nádory doopravdy překonaly onu neviditelnou bariéru a začaly si žít vlastním životem ve vlastní evoluční a časové linii (u psů se předávají sexem, u ďáblů pokousáním – každému podle gusta); tady má plné opodstatnění uvažovat o nádoru jako o formě života. Ale právě jen a jen tady (alespoň co dosud víme).

06.04.2011, 13:38 hob

Nádory si cévní svazky nestaví

Jenom úplně drobný komentář na okraj: nádory si cévní systém postavit nedokážou a ani se o nic takového nesnaží. Jde o vlastnost okolního, zdravého těla - zakládající buňky krevního řečiště (putující zárodečné buňky endotelu) jsou motivovány nerovnováhou tkáňových plynů (samozřejmě přes nějakou proteinovou kaskádu, ale to je fuk) - zkrátka se snaží zavést kyslík tam, kde je ho v těle málo. Ve své naivitě pak nakrmí nádor, ale třeba i kontaktní čočku - oko se pod přesloužilou čočkou dusí a angioblasty se snaží pomoci budováním nových cévek; po čase je mohou doopravdy zavést až do umělého gelu kontaktní čočky. Tolik k často přeceňované inteligenci nádorů, které si údajně staví cévní systém. To ne ony, to my.

06.04.2011, 09:01 peka

asi je to tak

Ano, "napadají" nás původní organismy - chemikálie, proteiny, viry, bakterie, takže i "nádory", plísně, houby (známé vyrůstání z hlavy mravence ...), ... (nikdo nás/nikoho nešetří) Nemusí jít nutně o předky, ale i "zpětné" mutace (přičemž proběhl jinde v DNA jiný vývoj "dopředu"). Neexistují tak ostré hranice mezi živočichy/druhy (symbióza mitochondrií, bakterií v zažívání/kořenech, ...) Co se týče žraloků, asi je to (rybářský) mýtus (viz např. 11 let stará zpráva) http://www.sciencedaily.com/releases/2000/04/000403124412.htm http://web.ncf.ca/bz050/sharksgetcancer.html

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.