Speciální regulační mechanismy bránící buňkám v neomezeném dělení se objevily až před moderními živočichy (tj. dolní hranice pro existenci rakoviny je nějakých 600 milionů let, pravděpodobně ale více). Charles Lineweaver a Paul Davies ovšem přišli s teorií, která zachází mnohem dále. Podle nich není rakovina vedlejším efektem mnohobuněčnosti, ale první mnohobuněční živočichové mohli dokonce vypadat nějak jako nádory.
Oba vědci tvrdí, že o rakovině uvažujeme špatně; používáme termíny jako „jediná odrodilá buňka“ (stejnojmenná kniha). Jenže rakovinné buňky spolu podle nich naopak úzce spolupracují. Chovají se jako „organismus v organismu“, staví se své tělo, budují cévy živící nádor, metastázují, vyměňují si mezi sebou informace, prostě nejednají nezávisle.
Teorie tvrdí, že nádorové buňky jakoby znovu aktivovaly geny, které vytvářely prvotní mnohobuněčné organismy, později však byla jejich aktivita regulována v rámci dalších mechanismů/kaskád.
Podle autorů hypotézy nemá tento přístup jen teoretický význam. Ani při léčbě bychom k nádoru neměli přistupovat jako k „bakteriální kolonii“, kde buňky mutují nezávisle na sobě a vytvářejí celé spektrum různé rezistence na léčbu. Nádor má jen menší počet různých strategií přežití… (to by vlastně mělo znamenat, že léčba je snazší).
Jak ale upozorňují kritici, příslušná paralela podle všeho zachází příliš daleko. Je fakt, že nádor si dnes dokáže vyvinout např. vlastní cévy, které buňkám přivádějí živiny. Jenže copak je takovýhle cévní systém nějak evolučně starý nebo univerzální? První mnohobuněční živočichové ho měli jen stěží…
Zdroj: New Scientist – zde podrobnější výklad a diskuse
Poznámky:
– V článku se diskutuje rakovina pouze v souvislosti s mnohobuněčnými živočichy. Vyskytuje se ale přece i u rostlin.
– Má v této souvislosti smysl dumat o druzích typu žraloka, které podle všeho rakovinou prakticky netrpí (nebo, jak tvrdí jiné názory, je i tahle vlastnost žraloků jen mýtus)?
– Lineweaver a Davies nejsou genetici ani specialisté na evoluci, ale astrobiologové.
– Celé to působí skutečně dost divně… Maličko to připomíná dnes už zpochybňovaný Haeckelův zákon o tom, že ontogeneze opakuje fylogenezi; nakonec v nás ale neroste žádný „kopinatec“, proč by to mělo platit pro jiná evoluční stadia?
– Jak takovou hypotézu testovat? (Dejme tomu: Pokud by nádory byly nějak „předky zvířat“, měly by si být u různých druhů podobnější než jinak? Pár posledních přeživších buněk by už nedokázalo znovu nádor „postavit“?)
