Spíše než do diskusí o příslušné metodě je cílem následujících řádek ukázat stav medicíny v době, kdy Hahnemann začal rozvíjet své homeopatické teorie.
Na počátku 19. století byla medicína v stavu dosti neradostném. Vynálezce (či spíše "vynálezce") homeopatie Hahnemann si například povšiml, že tehdy oblíbené pouštění žilou více pacientů zahubí, než kolika jim pomůže. Hlavní psychiatrickou léčebnou metodou bylo kurtování. Hahnemann následně usoudil, že tehdejší medicína jako celek pacientům prostě spíše škodí a posléze vypracovat svou teorii o tom, že stejné se léčí stejným.
O stavu medicíny v jeho době a dalších teoriích dobře vypovídá praxe jednoho z jeho "konkurentů": skotský lékař John Brown učil, že existují pouze dvě poruchy organismu: nedostatek nebo přebytek energie (životní síly). Z tohoto důvodu stačí také ordinovat pouhé dva léky. Nedostatek síly řešil Brown alkoholem, její přebytek zase opiem (osobní poznámka: chtěl bych mít podobného lékaře, alespoň pro dobu, kdy bych se cítil zdráv :-)).
(Zdroj: Robert M. Yougson: O šílenství, podivínství a genialitě, Portál, Praha, 2000)
Mimochodem: "alternativní medicína" se dodnes těší mnohem většímu zájmu než třeba "alternativní fyzika". Proč tomu tak je? Medicína samozřejmě není tvrdá věda, má mnohem blíže k psychologii. Diskuse vedené především s biology mi však poskytly ještě jeden možný pohled na věc. V lékařství se relativně daří mimo-vědeckému přístupu prostě proto, že ani oficiální medicína není dosud exaktní vědou (předmětem studia, metodologií, pojetím experimentu, způsobem výuky na VŠ apod.).
Z tohoto hlediska by snad exaktnější metody do medicíny mohla přinést molekulární biologie a genetika. Samozřejmě, že tento pohled na věc je pohledem biologů, kteří se často cítí být vědci více než lékaři. Podle této koncepce medicína ještě čeká na nějakou "teorii všeho", která by její obor seskládala stejně, jako k tomu došlo ve fyzice či biologii.
Lékaři budou mít zřejmě (a pochopitelně) názor odlišný.
