Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


O plazech po konci dinosauřího věku

Pokud bychom za nástupce dinosaurů pokládali současné plazy, proč se dnes nesetkáme s gigantickými obludami? Proč se plazi nepokusili podruhé dobýt souš?

Problém číslo jedna je, že samozřejmě nevíme, nakolik se dinosauři podobali dnešním plazům a nakolik třeba spíše savcům (věčná diskuse o teplokrevnosti dinosaurů atd.).
Možná byly prostě po zániku dinosaurů všechny vhodné niky obsazeny savci. Nejde o to, co je obecně výhodnější, ale přihlédnout je třeba k vývoji v čase: Třeba platí, že jaká skupina jako první obsadí pevninu, už ji udrží až do příštího "velkého převratu"? (ovšem samotní dinosauři původně nebyli největší a dokázali posléze přetrumfnout původně dominující synapsidní plazy)
Nicméně proti nadvládě plazů na souši snad přece jen existuje i několik konkrétnějších argumentů.

Plazi pomalu rostou, jejich málo výkonný metabolismus by – na souši – nebyl schopný zajistit provoz velkého těla. Je možné, že bez vytrvalosti by i velký plaz mohl být snadno uštván např. smečkou psů.

Zajímavé by mohlo být i studium výjimek. Někteří velcí plazi dnes totiž stále žijí, např. varan komodský. Není ovšem zdaleka tak obrovský, jak se mnohdy uvádí – průměrná hmotnost nepřesahuje 50 kg, délka nepřevyšuje o mnoho 2 metry (více mohou vyrůst spíše při pravidelné stravě v Zoo – varan je schopen v 10 minutách téměř zdvojnásobit svou hmotnost, tj. sníst totéž, co sám váží). V oblasti se navíc nevyskytují žádní velcí draví savci a lze předpokládat, že by varan v jejich konkurenci neobstál.
Co další výjimky? Obří anakondy jako největší hadi a krokodýli patří do ekosystémů řek, kterým se budeme zabývat dále. Velké suchozemské želvy využívají prostě svého krunýře – to je mimochodem strategie de facto dinosauří, kterou savci jinak neuplatňují.

Kde jinde se po konci druhohor dokázali plazi uplatnit ve větším měřítku? Snad v Austrálii, kde dokonce zabránili vývinu větších forem vačnatých savců. Až téměř do současnosti zde přežil obrovský ještěr megalania s hmotností kolem jedné tuny.
V Austrálii a v jižní Americe došlo také k unikátnímu pokusu krokodýlů (podčeleď pristichampsinae) ovládnout i suchozemské biotopy. Suchozemští krokodýli byli schopní pronásledovat např. předky koní. Možná dokonce, že poslední z nich lovili ještě první lidské osadníky.

Čím se Austrálie liší od zbytku světa? Snad tím, že je chudá na mnohé minerály a tento kontinent má celkově méně stabilní prostředí; výsledkem je sucho a ve většině oblastí chudá fauna – takové prostředí plazi snášejí lépe než teplokrevní živočichové. (otázkou ale je, zda Austrálie takto vypadala i před příchodem prvních lidských osadníků)
Obecně by snad šlo říci, že plazi dominují v nestabilním prostředí (zde je ale na místě se ptát, proč tedy po dopadu asteroidu vyhynuli právě dinosauři – jak se z tohoto pohledu zdá, nebyli to tedy typičtí plazi).
Argumentace by mohla pokračovat dále. Nestabilní je taktéž prostředí řek, kde jsou savci spíše výjimeční – vydra či hroch není zdaleka tak typicky říčním zvířetem jako krokodýl. V tropech dominují krokodýli s výjimkou velkých řek a jejich delt, které obývá třeba kapustňák či delfínovec – to je však už zase prostředí relativně uspořádané, nechaotické.
Nestabilita říčních biotopů snad spočívá v tom, že dostupnost potravy je zde závislá spíše na tom, co voda donese – ekosystém neroste celý od nuly, od planktonu či od suchozemských rostlin. Mění se také průtok vody, řeka občas zcela vyschne či přemístí svůj tok jinam.
V logice našeho výkladu snad nestabilita prostředí zvýhodňuje studenokrevné živočichy s menšími nároky na metabolismus. Přeruší-li se přísun potravy, savci rychle hynou. Krokodýl však dokáže někde na dně zalezlý v bahně údajně vydržet až skoro rok.
To všechno jsou samozřejmě spíše náznaky, jako celek však působí poměrně přesvědčivě, nebo alespoň rozumně…

Zdroj: Chris Lavers: Proč mají sloni velké uši, Argo a Dokořán, Praha, 2004, http://www.dokoran.cz

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru