Tradují se zkazky o kočkách zanechaných na nějakém ostrově, které po opětovném příjezdu námořníků plavaly v okolním moři a rybařily. Je-li to pravda, něco podobného se teď stalo orangutanům, kteří se jinak jsou schopni utopit i ve vodním příkopu oddělujícím jejich výběh v Zoo (orangutan je docela těžký, proto se na hladině drží obtížně). Strach z vody má normálně dobrý důvod, protože zde hrozí nebezpečí od hadů a krokodýlů.
Skupina orangutanů, které vědci přemístili do rezervace Kaja na Borneu (šlo o mladé jedince, které nevychovávali biologičtí rodiče, ale ochranáři jim vytvořili příznivé prostředí, kde mohla zvířata přežít i sama), dokonale změnila své zvyky. Plavou a ve vodě se i páří. Co je ještě zvláštnější, širší vodní toky překonávají pomocí mostů, které staví z kmenů. Ačkoliv každý orangutan staví most trochu jinak, větve zůstanou na místě a pak je používají i ostatní jedinci. Takové chování jinak nebylo zaznamenáno ani u šimpanzů.
Šokem je, že v místních potocích orangutani loví i ryby – přitom jde jinak téměř o vegetariány. Toto chování má zřejmě původ v letech sucha, kdy potoky vysychaly a orangutani nacházeli ryby leklé, vzniklo tedy více kroky. V roce 2008 byl dokonce viděn orangutan, jak šťouchá do vody klackem. Jeden z možných, krajně šokujících výkladů, je, že lovil ryby pomocí „oštěpu“, střízlivější interpretace říká, že měřil hloubku vodního toku.
Orangutani také šmátrají po dně a sbírají ovoce a ořechy spadlé do vody – možná jsou rozmáčené měkčí. Při sbírání věci z vody je možné ovoce také hned sníst, na zemi hrozí, že orangutana spatří a odežene dominantnější jedinec a jídlo mu sní. Vodu k pití si pak orangutani nabírají i do zbytků igelitových tašek.
Zdroj: New Scientist a další
