Do redakce nám dorazilo červencové číslo časopisu 21. století. Spíše než o recenzi se zastavíme u selektivně vybraných informací, které nám přišly zajímavé – půjde např. o cestu k zemskému jádru a o výzkum sopek…
Nejvíce mě zaujala relativně krátká informace o projektu, který by za použití jaderných zbraní mohl sondě otevřít cestu k zemskému jádru. Jak to provést? Pomocí jaderné exploze by se vytvořila trhlina v zemském plášti. Puklinu bychom vyplnili tekutým železem, do kterého by se ponořila sonda ze speciální ultraodolné slitiny. Protože železo je těžší než okolní roztavená hornina, měl by náš útvar propadnout pláštěm až do zemského jádra. Informace (např. o složení jádra apod.) by sonda vyslala zpět zřejmě pomocí seismických signálů.
Mimochodem: V článku se píše, že jeden z nejhlubších hlubinných vrtů se nachází nedaleko našich hranic v Německu blízko Weidenu. U vrtu v obci Windischeschenbach se přitom má nacházet i informační středisko.
Článek "V jícnu sopky" popisuje především způsoby, kterými lze předpovídat pravděpodobnost výbuchu. Z článku vyplývá, že mnoho sopek, které pokládáme za definitivně mrtvé, by ve skutečnosti mohlo představovat potenciální hrozbu. Zajímavé je, že sopky chystající se k explozi snad vydávají zvláštní zvukový signál – chvění opakující se po několika vteřinách. Po přečtení článku mj. zjistíte, kde se vzalo pojmenování linuxové firmy Caldera (jde o určitý typ sopky).
Dosti zajímavý je také článek Byl Tutanchamon zavražděn, který čtenáře přenese do doby známé především ze Sinuheta od M. Waltariho. Snad jen rozsáhlé řeči o faraonově kletbě bylo možné si odpustit.
Fundovaný je, jak už je zvykem, článek Jaroslava Petra o genetických modifikacích. Jak podotýká v závěru článku, označení "vyrobeno z geneticky modifikovaných organizmů" lze chápat jako záruku nejvyšší kvality.
S nadějí jsme očekával, že se dozvím něco nového o tvorech, k nimž chovám speciální náklonnost – hlavonožcích. Článek o velkých krakaticích nazvaný Přitažlivé příšery z hlubin ale nakonec opakuje věci vesměs už známé – inu, ono také těžko přinášet nové informace, když živou obří krakatici ještě nikdo nikdy neviděl (respektive o tom pak alespoň nevyprávěl).
Celý článek je přístupný i na webu časopisu 21. století – http://www.21stoleti.cz/21stoleti/clanek.php?clanek=67)
Rozsáhlé (a podle mého názoru zhruba průměrně zajímavé) články pojednávají o nanotechnologiích, černých dírách, virech či čarodějnických procesech.
Nakonec pokus o celkové zhodnocení prvních tří čísel magazínu 21. století: Časopis je hodně populární, téměř na úrovni 100 + 1, často zde naleznete nepřesnosti i jasné chyby. Nicméně je zde především velké množství informací zajímavých. Poněkud schází reflexe vědy, její filosofie a metodologie, takže debaty o sobeckém genu či o vztahu fyzikálních zákonů a počátečních podmínek zde nenajdete – ovšem v současném Vesmíru vidíme, kam až tyto sebereflexe a metafyzické úvahy mohou zajít.
Pokud oba časopisy srovnáme, pak přečtení jednoho čísla 21. století dá člověku rozhodně více než přečtení jednoho čísla Vesmíru (který lze za "přírodovědecký časopis" dnes bohužel označit jen stěží). A navíc – zatímco Vesmír je podpořen jakýmsi grantem, 21. století si na svoji existenci musí regulérně vydělat na trhu, což je jistě důvodem pro sympatie s titulem, jemuž můžeme proto odpustit i populárnost místy přecházející v povrchnost.
