Pudy nám obvykle diktují svoji logiku stylem "musíš". Ritualizované chování u zvířat představuje podle Konrada Lorenze jistou protiváhou těmto instinktům. Podobně rituály u člověka nemají často podobu imperativu musíš, ale jde spíše o zákaz-tabu. Tato zápověď je pak protiváhou, která má v určitých speciálních situacích omezovat vládu instinktů.
Pro srovnání: Kolik židovských přikázání jsou příkazy a kolik zákazy?
Konrád Lorenz se domnívá, že rituály a zápovědi slouží u člověka a vyšších živočichů především k omezení ničivých účinků vnitrodruhové agrese, aniž by však byl tento celkově pozitivně působící pud zcela potlačen (poznámka: Lorenzova kniha vyšla v originále ještě před vydáním Sobeckého genu, tj. jeho logika ještě není výslovně genocentrická, byť vlastně tvrdí jinými slovy totéž).
U zvířat patří k rituálním omezením především zdánlivé souboje, kdy ve skutečnosti nedochází k boji a vážnému ublížení.
Lorenz používá pojmu "rituál" ve vztahu ke zvířatům ve značně volném až metaforickém smyslu slova. Tam, kde je u člověka kanibalismus sankcionován nějakým přikázáním, psům či vlkům příslušné maso prostě nechutná. (Lorenz uvádí, že legendy o tom, jak vlci či polární psi roztrhají a sežerou nejslabšího nebo zraněného člena smečky, jsou opravdu jen legendami). Kde končí toto "nechutenství" je různé, protože i definice spřízněnosti se liší. Jiný příklad: Zatímco evropští psi nejsou prakticky schopni vážně kousnout žádné psí mládě, u grónských eskymáckých psů existuje podobná zábrana pouze vůči členům vlastní smečky.
(Zdroj: Konrad Lorenz: Takzvané zlo, Mladá fronta, Praha, 1992)
Poznámka: U člověka by celé téma souviselo samozřejmě s existencí genů proti prionovým chorobám, které zřejmě dokazují významnou míru kanibalismu existující dříve v lidské populaci. Richard Dawkins mimochodem poznamenal, že Lorenz se ve své knize Takzvané zlo fatálně mýlí téměř ve všem…
