***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Potíž je v tom, že sobecký gen působí svými mechanismy ve prospěch méně zastoupeného pohlaví, a tímto způsobem vyrovnává poměr pohlaví na hranici 1 : 1. Sex navíc míchá geny. Pokud byste našli krávu, která by měla geny pro „vybíjení“ mužských potomků (zabíjení příslušných spermií, selektivní mikropotraty apod.), stejně byste ji museli nechat zkřížit s býkem. Tím by se příslušné geny zředily na polovinu.
Dcery této krávy byste museli opět nechat zkřížit s býkem, čím by došlo k dalšímu naředění genů. Zřeďování bude pokračovat dál a dál, je totiž jasné, že samec jen těžko může nést geny, které hledáme – tedy geny, které způsobují rození samic.
Existuje ještě jeden problém. Pokud přijmeme teorii, že dominantní matky rodí především samce, opět se dostáváme do pasti relativity. Těžko dosáhnout toho, aby celé stádo bylo dominantní/submisivní. Společenské postavení je vždy věcí relativní.
Lze uvažovat, že dominanci odpovídá např. nadbytek kvalitní stravy. Toho bychom dosáhnout uměli, jenže výsledkem by byl pak (dočasně) nadbytek samců. Pokud bychom naopak inscenovali nepříznivé podmínky, kromě dalších obtíží by se objevily problémy s kvalitou potomků, docházelo by ve zvýšené míře k poškození plodů atd. Tímto způsobem cesta k potomstvu s převahou samic nevede.
Jednopohlavní organismy dokážeme produkovat pouze v případě, že dosáhneme jiného než sexuálního rozmnožování. Tak to funguje u řady rostlin. Zde nám nejde ani tak o jedno pohlaví, ale spíše o dosažení konstantních vlastností odrůdy. Sex by nám s geny míchal a mařil šlechtitelské úsilí.
Z téhož důvodu by mohlo mít smysl klonování hospodářských zvířat, protože by snad (je zde samozřejmě řada komplikací s eventuálními zdravotními problémy klonů) zajistilo konstantní kvalitu příslušných produktů (masa, mléka, vajec…).
I v přírodě existují druhy, u kterých je poměr pohlaví trvale posunut od 1 : 1. Nejde jen o společenský hmyz, ale i některé savce. Příkladem jsou lumíci, příčiny jsou však u nich poměrně komplikované a zakódované v genetické anomálii. Lumíci mají totiž pohlavní chromozomy tří typů a podle jejich kombinace vznikají samci, samice nebo zárodek neschopný života. Matematicky lze dokázat, že v jejich případě je převaha samic trvalá. I kdybychom uměle ustavili poměr 1 : 1, opět se rychle vychýlí ve prospěch samic. Onen zárodek neschopný života totiž odpovídá jedné možné kombinaci samců.
(Zdroj: Matt Ridley: Červená královna, Mladá fronta, Praha, 1999)
