Shrňme si ještě jeden přehled argumentů pro a proti hypotetické teplokrevnosti dinosaurů, jak je podává kniha "Proč mají sloni velké uši". Jednoznačný závěr ale nečekejte…
Představa o teplokrevnosti dinosaurů již dnes zase není zdaleka tak přijímána, jako tomu bylo před zhruba 20 lety; existuje obrovské množství argumentů pro i proti, teplotní stabilita snad šla dosahovat prostě tepelnou kapacitou obřího těla. Navíc, některé druhy dinosaurů mohly být teplokrevné a jiné ne, teplokrevnost se mohla měnit i v průběhu věku (mládě potřebovalo třeba rychleji růst, tomu by teplokrevnost určitě napomáhala).
Argumenty pro teplokrevnost dinosaurů jsou zhruba následující:
– Všechna velká zvířata jsou dnes teplokrevná. V případě velkého zvířete s relativně malým povrchem těla není teplokrevnost ani tolik energeticky náročná – teplo produkované metabolismem tolik neuniká do okolí. Naopak mají teplokrevná zvířata jakýsi "velikostní" limit směrem dolů.
– Dinosauři se v řadě anatomických znaků blíží skutečně spíše savcům než plazům – nohy pod tělem, hlava často nahoře a na dlouhém krku. Aby bylo možné do hlavy vůbec napumpovala krev, předpokládalo by to obrovské srdce a intenzivní metabolismus (poznámka: někteří dinosauři to snad řešili tak, že měli speciální druhé srdce zodpovědné právě za zásobování hlavy).
– Někteří dinosauři určitě byli opeření. To by napovídalo opět termoregulaci (a teplokrevnosti), peří ovšem kromě termoregulace může sloužit i k signalizaci či naopak k maskování (pomíjíme, že výjimečně může být i reliktem starších létajících druhů – let se u obratlovců přitom poprvé objevil už v permu).
– Ve prospěch teplokrevnosti svědčí i objevy dinosaurů v oblasti Grónska, Aljašky, Špicberků a Antarktidy. V polární oblasti mohou určitě žít jen teplokrevní tvorové (ani zvíře s velkou tepelnou kapacitou nevydrží zahřáté půl roku). Odpůrci namítají, že na zimu mohli dinosauři z této oblasti migrovat do teplejších krajů a že v druhohorách bylo proti dnešku obecně tepleji.
– Také dinosauří kosti ukazují rychlý růst, který odpovídá spíše intenzivnímu metabolismu a teplokrevným živočichům.
– Pro teplokrevnost svědčí poměr dravců a kořisti v nálezech (teplokrevný predátor potřebuje ke své obživě relativně více býložravců, proto je v takovém případě predátorů – v přepočtu na celkové odhadované hmotnosti – relativně méně). Odpůrci zde namítají, že fosílie se mohly zachovat nějak výběrově (poznámka: takový argument, tedy že se zachovalo jen něco, lze ale vznést téměř vždycky; odpůrci by tedy měli zdůvodnit, proč a jak by k takové výběrovosti vůbec došlo).
Teď zase zkusme shrnout důvody proti teplokrevnosti:
– Výsledky izotopového zkoumání kostí (poměr izotopů kyslíku v kostech se liší podle teploty panující při tvorbě kosti) ukázaly, že teploty organismu kolísaly – alespoň u některých dinosaurů. Jinde však bylo toto kolísání jen velmi malé, což by odpovídalo spíše stálé tělesné teplotě (buď teplokrevnost, nebo život ve výjimečně teplotně stabilním prostředí).
– Pro studenokrevnost dinosaurů svědčí i sezónní změny růstu kosti – studenokrevní živočichové samozřejmě mění rychlost růstu s teplotou.
– Teplokrevní živočichové mají nosní skořepy, aby neztráceli během dýchání vodu. U dinosaurů nic takového nalezeno nebylo. Tento argument pokládají zastánci studenokrevnosti za dosti zásadní.
Na problém teplokrevnosti dinosaurů se lze podívat ještě jinak, evolučně – dinosauři dokázali porazit teplokrevné synapsidní plazy a pak opět podlehli teplokrevným savcům. Je možné, že by se evoluce ubírala takto "cik-cak"? (respektive – možné to určitě je, otázka ale stojí, zda je to pravděpodobné).
Zohlednit bychom v našich úvahách mohli i vymírání dinosaurů na konci křídy. Pokud ho budeme spojovat s dopadem asteroidu, je logické předpokládat, že vymřela největší zvířata stojící na vrcholku potravní pyramidy. Co ale malí dinosauři, kteří byli velikosti podobní savcům? (Zajímavé z tohoto hlediska pak může být i přežití relativně velkých želv a krokodýlů.)
Když to shrneme, pak prostě nevíme. Někteří dinosauři mohli být teplokrevní a jiní ne. Navíc – pořád se ptáme, zda dinosauři byli spíše jako savci, nebo jako dnešní plazi. Tato skupina však mohla být specifická, tedy mohla se zde vyskytovat třeba nějaká forma termoregulace ne úplně odpovídající tomu, co dnes nacházíme u savců a ptáků…
Zdroj: Chris Lavers: Proč mají sloni velké uši, Argo a Dokořán, Praha, 2004, http://www.dokoran.cz
