Trpět jako pes…

Biologie |

Daniel Dennett se překvapivě domnívá, že kognitivní schopnosti psa ve skutečnosti přesahují šimpanze či delfína. Pes je nám nejbližší i svou schopností trpět. Jaké důvody má Dennett pro svůj názor?




***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku.

Označení „trpět jako pes“ může mít hodně do sebe, alespoň v tom smyslu, že psi mohou trpět stejně intenzivně jako lidé. I jiní tvorové sice mohou jistě cítit bolest nebo strach, u psa je však tato schopnost (stejně jako snad i další kognitivní schopnosti) extrémní. Proč?
Pes byl totiž na rozdíl od prasete, kočky, delfína i šimpanze (i původního vlka) intenzivně selektován na to, aby se nám podobal. Pes na lidské reakce reaguje podobně, jakoby činil jiný člověk. Stejně, jako jsme vyšlechtili rychlejší koně, huňatější ovce či tučnější prasata, jsme se pustili do zvláštního projektu jakéhosi polidštěného vlka. Psi, kteří se člověku podobali relativně nejméně, byli po mnoho generací přednostně vyháněni či pojídáni.
Pes se účinkem lidské společnosti mění podobně jako lidské dítě. Psi mají jména, zacházíme s nimi podobně jako s lidmi, a proto se nám po řadě generací začali víc a víc podobat (uvědomme si, že i kdyby byl pes zdomácněn pouze nějakých 12 000 let, což je dolní odhad, mohlo to znamenat nějaké 4 tisíce generací velmi intenzivní selekce).
Dennett se domnívá, že vlk měl sice mozek odlišný od člověka, ale selekcí zde mohlo dojít k jakési konvergenci podobně jako u žraločí a delfíní ploutve. Ne ovšem anatomicky, spíše „funkčně“. Podstatou našeho myšlení či trápení (Dennett se na bolest a utrpení zaměřuje přednostně, protože mu jde nejen o teoretické, ale i o etické otázky) je virtuální stroj, jakási nadstavba nad fyzickým mozkem – a ten se nějak podařilo spustit i u psů. Pes je proto na rozdíl od ostatních zvířat zřejmě schopen trpět podobně intenzivně jako člověk (protože toto utrpení souvisí s intenzitou vědomí; Dennett se v této souvislosti odvolává i na stavy disociace u člověka).

Myšlení psa však od nás přece jen zásadně odlišuje absence jazyka. Dennett v této souvislosti uvažuje, zda člověk a pes mohou mít stejný pojem kočky. Ve smyslu extenze jistě ano (člověk i pes rozliší stejně okolní objekty na kočky a nekočky), problém je však v tom, že pes nejspíš nedokáže s tímto pojmem pracovat nějak abstraktně (když kočka není bezprostředně přítomna). Pes nemá naše pojmy a nedokáže zřejmě o kočce uvažovat jako o abstraktním objektu, manipulovat s ním pouze v myšlenkách. A nebo naše selekce v nějaké míře tuto schopnost probudila i u psů? (Byli psi šlechtění i na nějaké teoretické myšlení? Třeba ovčácký pes na matematické dovednosti v souvislosti s počítáním ovcí?)

Zdroj: Daniel C. Dennett: Druhy myslí, Archa, Bratislava, 1997 a další











Komentáře

Napsat vlastní komentář

Pro přidání příspěvku do diskuze se prosím přihlašte v pravém horním rohu, nebo se prosím nejprve registrujte.