Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Úloha pro tento den: Evoluce a znásilnění

Jak by se dal z evolučně-biologického hlediska vysvětlit fenomén znásilnění?

Z hlediska samce (fenomén je dosti běžný i v živočišné říši, mezi řadou ptáků, ale např. i u delfínů) se prostě jedná o šíření vlastních genů. Paradoxně však určitá výhoda může existovat i na straně samice (z toho se pak snad někdy odvíjejí úvahy o tom, zda vlastně vše nebylo hrané, eventuálně vyprovokované).
Představme si totiž, že potomek znásilněné samice získá s určitou pravděpodobností i geny pro "schopnost znásilnit". Ty se u potomka mužského pohlaví projeví přímo, ovšem i u dcery je možné, že je předá mužskému potomkovi další generace(byť sama se znásilnění zřejmě nedopustí). Jedinci vybavení "genem pro znásilnění" budou tedy i ostatní geny (včetně genů znásilněné matky) šířit relativně úspěšně.
Genům se do určité míry vyplatí,aby jejich nositelka byla znásilněna. V systému nastoupí kladná zpětná vazba. Samozřejmě proti bude působit řada dalších mechanismů, například zjevně nízké rodičovské investice ze strany otce. Čím větší budou rodičovské investice ze strany otce "normálního", tím silnější bude současně protiselekce.
Podobně působí i učebnicový příklad teorie sobeckého genu o otci, který zabije své dcery a nakrmí jejich masem své syny. Rovněž geny pro toto chování se za určitých podmínek mohou v populaci šířit (zřejmě narazí až ve chvíli, kdy se samice naučí takto disponované samce rozpoznávat). Minimálním předpokladem samozřejmě v tomto případě je, aby "zabíječské geny" byly lokalizovány na samčím chromozómu a aby se ne všichni potomci dožívali produktivní dospělosti.

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru