pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Jednu z odpovědí mohou představovat viry.
Roberto Danovaro a jeho tým z Polytechnic University v italském Marche došel k závěru, že právě viry jsou odpovědné za to, že dna moří pokrývají především bakteriální povlaky. Stejně tak hrají roli i v metabolismu uhlíku a dalších látek vázaných do organické hmoty.
Vědci sbírali sediment na dnech moří po celém světě a zjistili, že gram vrchní vrstvy sedimentu na dně obsahuje v průměru miliardu virů. Jde převážně o bakteriofágy. Koncentrace virů přitom nijak znatelně neklesá až po sediment v 6 kilometrech hloubky.
Viry pilně infikují místní bakterie, jejich těla se následkem toho rozpadají a živiny se vylévají ven (tomuhle přerušení potravní pyramidy se v originále říká „viral shunt“; zdá se, že na dně moří funguje vztah mezi mikroby a jejich parazitickými fágy nějak specificky a Danovaro trvdí, že čím větší hlubina, tím jsou viry aktivnější). Živiny zase klesnou na dno, kde se do nich pustí další bakterie a ty infikují další viry. Tento mechanismus přispívá i k tomu, že uhlík se už nedostane zpět k hladině a nakonec je v sedimentu „pohřben“. Koloběh uhlíku má samozřejmě spojitost i s klimatem.
Je to paradoxní: odhaduje se, že mezi polovinou až třetinou celkové hmotnosti pozemských bakterií tvoří ty, které žijí na mořském dně. Je zde spousta organického uhlíku, dusíku i fosforu. Viry ale brání ve vybudování složitější potravní pyramidy.
Zdroj: New Scientist
Poznámky:
– Samozřejmě logicky následuje otázka, proč jsou viry v hloubce šesti km o tolik žravější než u vodní hladiny, respektive místní bakterie o tolik bezbrannější? Čím se liší dno moře (teplota, obsha kyslíku…)?
– Logicky by se zdálo, že ekosystémy u dna budou ovlivněny hlavně tím, že zde může těžko probíhat fotosyntéza. Jak vidno, takhle to však asi nefunguje, namísto toho ke dnu spadne organická hmota z horních vrstev.
