Gel je natolik propustný/řídký, aby se jím tisková tryska mohla pohybovat vrstvu po vrstvě, ale svou viskozitou udržuje objekt celistvý, takže lze najednou vytisknout i sloupcové struktury. Autoři nápadu tvrdí, že tímto způsobem by šlo budovat i složité biologické systémy, třeba orgány z živých buněk vytvářené v jediném kroku i spolu s cévami, vnořené struktury typu matrjošek, různé sítě apod.
Jako gel byl v tomto případě použit polyakrylát, možné jsou i různé hydrogely a křemičitany. Stávající postupy mají ovšem zatím některá omezení; nejde o „dost biologické“ prostředí, ve kterém by se vytvořená struktura dokázala udržet naživu (např. než dostatečně zatuhne). To by ale mělo jít celkem snadno změnit a postup odladit třeba pro agar. Druhým, principiálnějším problémem je rozlišení. Gel při pohybu trysky do určité míry teče, jinak by se v něm ostatně tryska nemohla pohybovat, takže velmi malé struktury by šlo těžko umístit přesně na místo, protože pohybující se kapalina je bude mít tendenci „odplavit“.
Vedoucím výzkumného týmu byl Thomas Angelini z University of Florida v Gainesville, výsledky byly publikovány v Science Advances. Jako možné využití uvádí autoři i trénink chirurgů. Nejprve se na základě skenování vytvoří digitální model třeba pacientova mozku, ten se pak co možná nejpřesněji vytiskne a doktoři si na něm operaci mohou zkusit nanečisto.
Zdroj: New Scientist
Video na YouTube podle New Scientist
