Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Geny, memy a třetí replikátor

 

Nový replikátor dosud nemá jméno, New Scientist přímo vyzývá čtenáře, aby zkusili nějaké navrhnout.

O memech jsme zde psali v minulosti mnohokrát, ale celý obor se po pravdě řečeno příliš nehýbe z místa. Možná, že zde opravdu není moc prostoru rozvíjet falzifikovatelné vědecké hypotézy a memetika je tedy, jak tvrdí její kritici, „coctail-party science“.

Nyní tedy konečně nějaká nová informace spadající do oblasti memetiky. Blackmoreová tvrdí, že přišel čas začít rozlišovat memy na „lidské“ a „umělé“, pro něž již prostředím není lidský mozek a šíří se často bez ohledu člověka – jde tedy o data v digitální podobě. Google jsme sice navrhli pro vlastní potřebu, nyní se však již může chovat jako replikátor. Především – jeho výsledky používají nejenom lidé, ale i jiné programy. Do kategorie replikátorů šířících se bez toho, že by je vědomě kopíroval člověk, mohou patřit také některé viry/červy. Data dnes různě obíhají svět, kopírují a modifikují se i bez lidské účasti. Internet bude stále více sítí strojů (machines-to-machines, M2M).

 

Blackmoreová příchod třetího replikátoru popisuje ne bez obav, hovoří o tom, že otvíráme Pandořinu skřínku.

Replikátory jsou od toho replikátory, že se šíří systémem bez ohledu na cokoliv dalšího. Příchod genů zcela změnil svět, totéž příchod memů – a to ne nutně v náš prospěch, protože se objevila celá řada memů parazitických, které svým nositelům škodí. Už to, že máme velký mozek (pokud je opravdu pro uchovávání memů, což ovšem tvrdí de facto jen Blackmoreová), nám může působit komplikace, navíc mezi jednotlivými systémy memů (třeba náboženstvími) probíhají ničivé evoluční závody ve zbrojení…

Každopádně expanze replikátoru může vést k těžko odhadnutelným důsledkům. Dnes se s oblibou flagelantsky obviňujeme z toho, jak ničíme životní prostředí nebo působíme klimatické změny. Další replikátory to budou dělat s novým elánem bez ohledu na nás, protože nás už nepotřebují, nebo alespoň ne tak jako memy klasické. Podle Blackmoreové jsou vlastně za rostoucí spotřebu třeba elektřiny odpovědná zařízení, data, servery, gadgety – prostě spíše se jedná o výsledek samovolného, na nás nezávislého procesu, který řídí už někdo jiný – digitální memy („řídí“ asi ve stejném smyslu, jako to dělají geny – bez vlastního vědomí; nejedná se zde o umělou inteligenci).

Blackmoreová v této souvislosti zmiňuje Drakeovu rovnici a klasifikaci mimozemských civilizací podle pokroku v technologii „kosmického inženýrství“. Proč jsme ale žádnou takovou civilizaci dosud nenašli? Možná, navrhuje, že s objevem dalších replikátorů zde civilizace podobné třeba té naší vzaly netušený směr vývoje. Možná bychom mohli planety klasifikovat podle toho, kolik na nich existuje replikátorů, tedy z pohledu toho, co označuje jako „univerzální darwinismus“. Země je podle Blackmoreové tedy nyní R3.

 

Zdroj: New Scientist

 

 

Poznámky:

– Obavy se ale zdají být poněkud technofobní. I když se třeba webové stránky a jejich obsah pomocí robotů replikují „bez ohledu na nás“, kde je v tom nějaká hrozba? Jak nás jako uživatele dejme tomu ohrožuje zápas mezi Googlem a jeho konkurenty, kdo z nich informace z webu lépe zkopíruje, uspořádá a zpřístupní, třebas i jiným programům a zařízením?

– Pokud jste četli Teorii memů, pak o této knize můžete mít pochybnosti (viz recenze Meme machine). Nakonec Blackmoreová, bez ohledu na to, že předmluvu k Teorii memů napsal R. Dawkins a doslov J. Zrzavý, bývá někdy označována za šarlatánku. Je mj. autorkou knih jako Umírání – cesta k životu, přičemž už jen takový název budí krajní podezření…

 

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru