***pravidelné páteční „přetištění“ staršího článku
Všechny tyto zdánlivé paradoxy se pokouší popsat koncepce prototypů.
Teorie prototypů předpokládá, že obecné kategorie (pták, zebra) jsou tvořeny na základě charakteristických znaků, které přitom nemusí být přítomny všechny současně. Podle množství splněných znaků rozlišujeme, „jak moc“ prvek patří do dané kategorie.
Pokud necháme lidi kreslit na stupnici „ptáci od 0 do 100 %“, respondenti seřadili ptáky od těch nejtypičtějších po ty poněkud „sporné“. Zatímco červenka je ptákem typickým, tučňák je už vnímán na okraji (je to tak trochu ryba, nelétá atd.). Zajímavé však je, že na stupnici ptáků se objeví třeba i netopýr, který ptákem není, ale „mohl by být“ (protože létá).
V teorii prototypů je příslušnost prvků do jednotlivých kategorií poněkud mlhavá. Spíše než „ano-ne“ před sebou máme osu uvádějící „jak moc“ ten který prvek patří do určité kategorie. To samozřejmě neznamená, že kolem každého pojmu bude osa představovat rovnoměrné kontinuum. Zebra nasprejovaná na černo bude stále zebrou, člověk s namalovanými pruhy zebrou nebude. Kromě charakteristických znaků ještě existují znaky „kritické“, které příslušnost prvku ke kategorii definují jednoznačně.
Bizarní je, že taková jednoznačnost by měla určitě existovat ve světě čísel. Nějaké číslo liché buď je, nebo není. Nicméně i tady se respondenti výzkumů rozcházeli. Označovali třeba čísla 7 a 13 jako „více lichá“ než 15 a 21. Jinak řečeno, 7ka a 13ka jsou vnímány jako typičtější zástupci kategorie lichých čísel než 15 a 21. Těžko říci proč – snad jde o to, že ve škole se řada lichých čísel obvykle odříkává od těch nejmenších, takže ty jsou v této souvislosti zmiňovány nejčastěji.
Podobně lidé prý chápou trojúhelník jako typický geometrický útvar, u elipsy si však nejsou tak jisti (zřejmě opět proto, že na elipsy se v řadě studijních oborů nikdy nedostane).
(Zdroj: Robert J. Sternberg: Kognitivní psychologie, Portál, Praha, 2002)
