Scienceworld.cz
PRO MOBIL
PRO MOBIL


KLASICKY
KLASICKY


Globální ekologie obchodovacích robotů

Z automatických systémů značnou část představují programy specializující se zejména na rychlost – při obchodování se např. využívá na okamžik se lišící ceny na dvou různých trzích k propojenému nákupu a prodeji (arbitrážní obchodování).

Zatímco člověk dokáže reagovat dejme tomu za sekundu, algoritmy se pohybují řádově jinde (v milisekundách). Rychlost je v tomto světě vším, burza představuje dokonce i motivaci pro budování nových optických kabelů apod. technologií. Ideální by samozřejmě bylo se nějak ještě vypořádat s omezením daným rychlostí světla…

Každopádně výsledkem interakcí ultrarychlých robotů může být jednak zahlcení obchodovacího systému a nejasné konce, jak pak požadované transakce vlastně párovat, chyby a následné spory. Navíc trh coby ekosystém těchto algoritmů prý funguje nějak zásadně jinak, samozřejmě se přitom argumentuje módními výrazy jako teorie chaosu či černá labuť, na obzoru jsou možné kolapsy, náhlé výkyvy cen sem a tam atd. (Ostatně podobně se interpretuje i pád trhu ve 2. polovině 80. let, to zase měly sehrát úlohu opatrné systémy pro správu portfolií, které při výprodeji začaly vyprodávat.) Biologické přirovnání, ne moc přesvědčivé: těžko se prý může ustavit stabilnější rovnováha, pokud jsou dravci a kořist příliš rychlí na to, aby na sebe mohli reagovat.

Pro zajištění funkčnosti a elementární stability trhů je třeba zjistit, jak vlastně ekosystém dnešních algoritmů funguje. Prý by to nemělo být zase tak složité popsat, protože mají-li být obchodovací roboti především rychlí, musejí být také přiměřeně jednoduší. Což ale naopak zase znamená, že vykazují do značné míry podobné, stádní chování, napomáhající vzniku extrémních událostí a dominových efektů (všichni prodávají apod., viz výše).

Článek na toto téma byl publikován v Nature Scientific Reports. Autor studie Neil Johnson z University of Miami (UM). Johnson se navíc domnívá, že ekosystém robotů fungujících příliš rychle a bez kontroly člověka se týká i dalších oblastí počítačové sítě – např. kybernetických útoků, kybernetické války apod. I zde je podle něj třeba
lépe porozumět, co se vlastně při interakcích děje.

Zdroj: Phys.org

Poznámky:
– Není úplně jasné, kde je dnes hrdlo lahve, jaká operace je kriticky pomalá? Samotný algoritmus, přenos informace, rozhraní mezi různými systémy? (Tj. nakolik je zrychlení algoritmu klíčové pro rychlost uskutečnění transakce?)
– U kybernetické války je logická obava, aby náhodný či nepodstatný incident nespustil třeba eskalaci, řetězení vzájemných odvet. Otázka je, zda to ale může fungovat jinak, když „náhodně“ vznikají i klasické války (viz Válka jako náhoda).

autor Pavel Houser


 
 
Nahoru
 
Nahoru