Jared Diamond uvádí v této souvislosti případ vysočiny Nové Guinee. Místní zemědělci měli velmi omezený přístup k potravinám živočišného původu; běžně proto jedli myši, brouky či pavouky. Prakticky výhradně rostlinná strava by sama o sobě ještě nemusela být pohromou, problém však je, že místní pěstované plodiny obsahují v porovnání s našimi obilninami (a navíc luštěninami) jen velmi málo bílkovin. Pěstovala se zde například cukrová třtina, banány a dále škrobnaté hlízy (batáty, taro, jam…). U dětí z hor Nové Guinee, kde nebyly k dispozici ani ryby, se běžně vyskytuje vyboulené břicho – což není důsledek nedostatky kalorií jako takových, ale nedostatku bílkovin.
Když k tomu připočítáme, že na Nové Guinei se až donedávna (ne-li dodnes) vyskytoval kanibalismus, nemusí jít o náhodu. O tom, jak zde byl tento zvyk rozšířený, svědčí třeba to, že právě zde začaly být zkoumány lidské prionové choroby.To, že u místních obyvatel je ve zvýšené míře zastoupen gen poskytující proti škodlivým prionům jistou imunitu, nejspíš nadto svědčí o tom, že tento zvyk se zde uplatňoval dost dlouho. Nakonec zemědělství na vysočině Nové Guinee je jedním z nejstarších na světě, takže s nedostatkem bílkovin se zde lidé nejspíš potýkají pěkně dlouho – teprve později byl problém zmírněn tím, že se sem od austronéských kolonistů na pobřeží dostali domestikovaní vepři a slepice.
Diamond přímo tvrdí, že kanibalismus byl vyvolán nedostatkem bílkovin ve stravě.
Zdroj: Jared Diamond: Osudy lidských společností, Columbus, Praha 2000
V této souvislosti je nápadné, že masový kanibalismus se vyskytoval ještě v jedné kultuře, u Aztéků. V obou případech měl jev úplně jinou kulturní povahu – Aztékové pojídali některé ze svých lidských obětí po konkrétních rituálech, na Nové Guinei se jedli zabití bojovníci i vlastní lidé zemřelí přirozenou smrtí. Lišil se i způsob konzumace – na Nové Guinei se jedlo vše (včetně mozku, kde nákaza priony zvlášť hrozila), Aztékové konzumovali především lidskou krev zpracovanou do „těsta“ s kukuřičnou moukou, což proti prionům asi celkem chránilo.
I u Aztéků je přitom nedostatek potravin živočišného původu evidentní (byť pěstovali na proteiny celkem bohatou fazoli) – dokonce sbírali muší vajíčka z hladiny jezera Texcoko a vyráběli si z nich jakousi pastu.
Kanibalismus se příležitostně objevoval i jinde v období hladomorů, v obou popsaných kulturách byl ale běžný i v dobách dostatku potravy. Možná máme před sebou zajímavý příklad, jak lidská kultura není zdaleka nezávislá na čistě biologických (ekologických) podnětech.
